Co znamená, když je něco „kafkovské“?
.webp?ts=)
Narodil se v roce 1883 v Praze v německy mluvící židovské rodině. A i když zemřel poměrně mladý, jeho texty se čtou dodnes. A nejen čtou – slovo „kafkovský“ se dnes používá. Řeč samozřejmě není o nikomu jiném než o jednom z literárně nejvlivnějších spisovatelů 20. století, Franzovi Kafkovi.
Jeho příběhy jsou halucinace ze všedního dne – svět vypadá normálně, ale něco v něm je prostě divně. Jeho hlavní hrdinové se ztrácí ve světě bez pravidel, kde se logika rozpadá a byrokracie jede naplno, ale nikdo netuší, proč. Čím víc náš svět připomíná chaos, tím víc dává jeho psaní smysl.
Napsal tři romány – Amerika, Proces a Zámek a řadu povídek a novel. Třeba slavnou Proměnu, kde se jednoho rána Gregor Samsa probudí jako obří brouk. Kafka dokázal do slov dostat něco, co známe všichni. Ten tísnivý pocit, že se něco děje za vašimi zády, ale nikdo vám nic neřekne.
Když je něco „kafkovské“, není to jen temné nebo zvláštní. Je to nelogické, nekonečné, dusivé a zároveň absurdní. Jako když musíte vyplnit čtyři různé formuláře, abyste si mohli stoupnout do fronty, která vás odkáže zpátky na začátek. Tento výraz se začal hojně používat v 50. letech.
Sto let po jeho smrti jeho příběhy nezestárly. Naopak. Když si dnes čtete Proces, budete se divit, jak moc vám připomíná zákaznickou linku, korporát nebo státní správu. Kafka se stal symbolem zmatku a bezmoci, který známe ze života. A právě v tom je jeho síla.