Hořká daň

27. 1. 2026

Kterak pivo zachránilo platy učitelů. Zní to jako vtip? V roce 1903 se to v Rakousko-Uhersku stalo realitou. Stát potřeboval zoufale najít peníze na zvýšení učitelských platů, protože školství dlouhodobě fungovalo na hraně a kantorské výplaty byly pro ostudu celé monarchie. A tak někoho v úředních kancelářích napadlo elegantní řešení. Zdanit pivo. Začal platit nový zemský poplatek pivní, konkrétně 1 korunu 70 haléřů z každého hektolitru.

Na začátku 20. století byli učitelé sice společensky vážení, ale finančně na tom byli často stejně špatně jako kvalifikovaní dělníci. Ročně pobírali kolem 1200 korun, což byla částka, která člověku dovolila spíš přežívat. Už v polovině 19. století na to upozorňoval Havlíček Borovský, který mizerné platy považoval za ostudu celého systému. Vzdělání bylo považováno za základ budoucnosti, jenže ti, kdo ho měli šířit, žili často na úplném minimu.

Nová pivní daň dopadla především na pivovary. Ty musely odvádět státu za každý sud, který se vypil. Z původně plánovaných 1,40 koruny za hektolitr se nakonec stalo 1,70, což bylo skoro dvojnásobek oproti předchozím podmínkám. Systém byl navíc administrativně složitý a plný nejasností.

Reakce veřejnosti byla přesně taková, jakou si člověk dokáže představit. V novinách se objevovaly komentáře plné ironie i rozhořčení a pivovary mluvily o dani jako o „upíru českého pivovarského průmyslu“. V hospodách se začalo šeptat, že jestli dnes stát bere 1,70 koruny, zítra si řekne o dvě. A i když učitelé mohli očekávat vyšší příjmy, celá situace měla zvláštní hořkou příchuť. Peníze na vzdělání se vybíraly z nejoblíbenějšího národního nápoje.

Nic ale netrvá večně a kolem roku 1910 byla daň zase odvolána, aby se o pár let později znovu objevila v jiné podobě, už ale bez tak dramatické kontroverze jako na začátku století.