Hra, kde se běží o čest
.webp?ts=)
Když někdo řekne „klasická česká deskovka“, většině z nás naskočí dvě slova: Dostihy a sázky. Rodinná tradice a vzpomínka na večery, kdy se nad stolem křičelo, smlouvalo, smálo i (trochu) podvádělo.
Píše se rok 1984 a Ladislav Mareš, majitel malé tiskárny z Českého Brodu, přemýšlí, jak oživit výrobu. Místo dalšího kalendáře přichází s hrou, která se inspirovala Monopoly, ale přizpůsobila ji českému prostředí. Místo ulic – koně. Místo nájemného – výhry z dostihů. A přestože komunistické Rudé právo hru označilo za „kapitalistický mor“, lidé si ji zamilovali o to víc.
Deskovka se šířila jak lavina. Z paneláků do chat, z dětství do dospělosti. Ti, kdo s ní vyrůstali, ji dnes hrají se svými dětmi. A kupodivu – pořád funguje.
V jednoduchosti je totiž síla. Hodíš kostkou, koupíš koně, uděláš obchod, sázíš. Hra je dynamická, napínavá, plná momentů „buď všechno, nebo nic“. A přitom nikdo neriskuje skutečné peníze – jen ego, reputaci a občas svatý klid v rodině. Dostihy učí taktice, trpělivosti, umění blufovat i vyjednávat. A taky zvládat prohru. To je výchova lepší než kdejaký kurz.
Do roku 2010 se prodaly přes 3 miliony kopií. A i dnes se jich ročně prodá přes 20 tisíc. V roce 2024 vyšla retro edice ve stylovém kufříku – přesně tak, jak si ji pamatují ti, kdo ji vytahovali z obývákové skříně ještě za hluboké totality.