Hudební automat razil cestu písničkám na přání

23. 11. 2025

Přesně před 136 lety byl v baru Palais Royale Saloon v San Franciscu instalován první hudební automat, který můžeme považovat za předchůdce pozdějších jukeboxů. Byla to zásluha podnikatele Louise Glasse, který ve své firmě Pacific Phonograph Company přeměnil Edisonův fonograf na zařízení aktivované mincemi.

Masivní dřevěný kabinet ukrýval Edisonův elektrický fonograf třídy M a čtyři „sluchátkové“ trubice připomínající stetoskopy, ke kterým mohli zákazníci přiblížit uši. Každá trubice byla aktivována samostatně vložením pěticentové mince (tzv. „niklák“) do štěrbiny – v tu chvíli mohli čtyři lidé současně poslouchat stejnou skladbu.

Hudební automat vyvolal obrovský zájem. Podle dobových zdrojů generoval během prvních šesti měsíců zisk přes 1 000 dolarů, což tehdy představovalo skutečně značný výdělek. Ve stínu baru visely dokonce jemné ručníky, kterými posluchači mohli otřít trubici po předchozím uživateli.

Přístroj byl původně nazýván „nickel-in-the-slot phonograph“, tedy něco jako "gramofon na niklák". Pojem „jukebox“ totiž vznikl až ve 20. století, pravděpodobně z výrazu „juke joint“ – slangového označení pro bary a hudební podniky.

Šlo o průlom nejen z technologického, ale i z obchodního hlediska – ukázalo se, že lidé jsou ochotni platit i jen za poslech jedné jediné skladby. Automat přispěl k postupnému rozmachu veřejných hudebních přehrávačů a položil základy pro budoucí generace jukeboxů, které později nabízely výběr skladeb a barevný design.

Tento jednoduchý, ale revoluční stroj změnil způsob, jakým lidé konzumovali hudbu v barech a společenských podnicích. Díky prvotnímu úspěchu se koncept „mincového fonografu“ rychle rozšířil a stal se základem pro rozvoj celé jukebox kultury, která měla svůj vrchol ve 30. až 50. letech 20. století.