Jágrům tichý milník
Některé milníky přicházejí s fanfárami, dary a potleskem vestoje. Jiné – jako ten Jágrův – projdou téměř potichu, uprostřed rozbouřeného období.
30. ledna 2004 sehrál Jaromír Jágr svůj 1000. zápas v NHL. Bylo to v domácí aréně MCI Center ve Washingtonu, kde hájil barvy Capitals. Soupeřem byl Pittsburgh Penguins – tým, se kterým Jágr vyhrál dva Stanley Cupy a strávil nejslavnější roky kariéry. Ironie osudu: proti bývalým spoluhráčům, v klubu, kde se cítil čím dál méně doma.
Capitals nestihli připravit pořádný ceremoniál. Žádné velké video, žádné upomínkové dresy, helmy nebo plakety na ledě před zápasem. Místo toho vzdali hold až během reklamní pauzy – krátkým klipem na kostce, který diváci sotva stihli zaregistrovat. Pro mnohé to vypadalo jako formální povinnost, ne oslava.
Proč tak skromně? V té době byl Jágrův vztah s vedením Capitals na bodu mrazu. Po velkolepém příchodu z Pittsburghu v roce 2001 (obchod za tři mladé hráče) se tým trápil, Jágr měl slabší sezonu a atmosféra v kabině i v kancelářích byla napjatá. Jen o sedm dní později, 23. ledna 2004, ho Capitals vyměnili do New York Rangers za Ansona Cartera a část platu. Tisící zápas tak byl jedním z posledních v červenobílém dresu – a zároveň předzvěstí konce éry.
Sám Jágr to bral s nadhledem. Po zápase řekl něco v tom smyslu, že si ten večer všichni představovali jinak, ale život jde dál. Nezazlíval, jen konstatoval. Tisíc zápasů v NHL – hranice, kterou před ním z Čechů překonal jen Petr Svoboda – zůstala jeho tichou pýchou.
Dnes, když Jágr dávno překonal hranici 1700 zápasů a je legendou, ten lednový večer 2004 připomíná, jak křehké bývají velké okamžiky. Někdy stačí krátký klip v pauze, aby se zapsal do paměti. A přece – tisíc je tisíc. Pořád to zní úctyhodně.