Jak Británie zkrotila chaos na silnicích

1. 6. 2025

Ještě před tímto datem mohl v Británii usednout za volant prakticky kdokoliv – stačilo mít řidičský průkaz, který se od roku 1903 vydával podle zákona Motor Car Act. Žádná zkouška, žádné testování dovedností, prostě jen papír. Postupně ale přibývalo aut i dopravních nehod a bylo jasné, že je potřeba změna.

V roce 1934 proto britský parlament přijal Road Traffic Act, zákon, který přepsal dějiny řízení. Stanovil, že od 1. června 1935 se každý nový řidič musí podrobit zkoušce, aby vůbec mohl usednout za volant. Aby se předešlo zmatku, byla zkouška nejdříve dobrovolná, ale jakmile nastal ten den stala se povinná pro všechny nové řidiče.

Trvala přibližně třicet minut a rozhodně nešlo jen o otočení se na parkovišti. Kandidát musel prokázat, že zvládne řídit v městském provozu i na venkovských silnicích – bezpečně, klidně a s rozumem. Neexistovala žádná testovací centra. Komisaři se s uchazeči scházeli na nádražích, parkovištích... prostě všude možně. Tehdy ještě neexistovala testovací centra.

Prvním člověkem, který úspěšně složil tuto historickou zkoušku, byl R. E. L. Beere z Kensingtonu. Podařilo se mu to už 16. března 1935. Ještě před tím, než bylo testování povinné. Zkouška tehdy stála 7 šilinků a 6 pencí. V té době to nebyla úplně zanedbatelná částka.

V prvním roce se ke zkoušce přihlásilo asi 246 tisíc lidí, úspěšnost byla přibližně 63 procent. Kdo tehdy složil zkoušku na motocykl, už nemusel absolvovat další test na auto. To už by dnes asi nešlo... A pak přišla válka – v září 1939. S vypuknutím druhé světové války, byly všechny řidičské zkoušky pozastaveny. K jejich obnovení došlo až 1. listopadu 1946, když se země začala znovu stavět na nohy.

Šlo o začátek éry, kdy už nestačilo jen chtít řídit. Museli jste to umět. Dnes je nám jasné, že řízení je odpovědnost, kterou si člověk musí zasloužit.