Jak jsme přišli na to, že se tužka dá vygumovat? Díky objevu z Jižní Ameriky
.webp?ts=)
Dnes je to naprostá samozřejmost: napíšete něco tužkou, nelíbí se vám to, tak to prostě vygumujete. Ale nebylo tomu tak vždy. Ještě v 18. století lidé škrtali, přepisovali nebo používali chléb – ano, opravdu chléb – k mazání nechtěného textu.
Změnil to až anglický chemik Joseph Priestley, který 15.dubna v roce 1770 popsal zvláštní vlastnost jedné gumovité látky dovážené z Jižní Ameriky. Tato hmota dokázala odstranit stopy po grafitu – tedy po psaní tužkou. A protože se dala doslova „gumovat“, dostala název guma (rubber).
Mazací zázrak z pralesa
Původní surovina pochází ze stromu kaučukovníku, jehož šťáva – latex – byla sbírána domorodými kmeny v oblasti Amazonie. V Evropě se tato novinka zpočátku objevovala jen vzácně a spíše jako kuriozita.
Když se však Joseph Priestley dostal ke vzorku této podivuhodné látky, zjistil, že při tření po papíře dokáže mazat grafitové čáry. Tento objev se rychle rozšířil a položil základ moderní gumy, jak ji známe dnes.
Jak šel čas s gumou
První gumy byly poměrně nepraktické – tvrdé, drobivé, a navíc se rychle kazily. Až později, díky objevu vulkanizace (tedy tepelného zpracování kaučuku se sírou), se začaly vyrábět gumy odolnější a trvanlivější.
Dnes máme na výběr ze stovek druhů – od klasických školních gum přes umělecké „plastické“ gumy až po speciální technické varianty. Všechny ale mají jedno společné – jejich příběh začal dávno předtím, než se první školák pokusil opravit svou chybu v sešitu.
Tak až příště vezmete do ruky tužku a gumu, vzpomeňte si na to, že za tím jednoduchým pohybem – gumováním – je příběh sahající až do jihoamerických pralesů a k vědecké zvědavosti jednoho anglického chemika.
.jpeg)
.jpg)
.jpeg)