Jak rádio pomáhalo bourat železnou oponu
.webp?ts=)
1. května 1951 se z Mnichova poprvé ozval hlas, který zněl jako naděje – Rádio Svobodná Evropa. První věta zněla: Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Několik minut nato se ozval zvuk rušiček.
V době, kdy byly hranice neprostupné a pravda schovaná pod nánosy cenzury, přinášel tenhle signál zvenčí nezkreslené informace. Zprávy, které doma slyšet prostě nešlo, protože se vládnoucí třídě nehodilo. A to bylo dost na to, aby z toho mnoha lidem běhal mráz po zádech. Vysílalo se i pro Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Albánii – tedy všude tam, kde byl svobodný tisk buď umlčen, nebo vůbec neexistoval. A protože totalitní režimy se pravdy bojí, začala hned i bitva o signál.
Vysílače se rušily, lidé byli skutečně trestáni a perzekvováni už jen za samotný poslech dané frekvence. Ale sílil i odpor. Během pěti let bylo do střední Evropy vypuštěno více než 350 000 balónů, které nesly letáky a další materiály. Tak se šířilo vědomí, že lidem za hranicemi není osud Čechoslováků lhostený, že někdo naslouchá. A hlavně že mluví.
S pádem komunismu se role RFE změnila. Z Mnichova se přestěhovalo do Prahy – a i dnes z České republiky vysílá do zemí, kde je svoboda slova pořád luxusem: Írán, Afghánistán, Rusko, Bělorusko. Tam všude teď plní roli, jakou kdysi hrálo u nás.
Svou misi Svobodná Evropa dodnes definuje jako prosazování demokratických hodnot a lidských práv podáváním informací v zemích, kde svobodná média jsou vládou zakázána nebo neúplně zavedena.
Dnes už nemusíme ladit rádio pod peřinou, ale i tak je dobré si připomenout, že to není samozřejmost.