Když Česká republika vysílala svobodu dál

30. 10. 2025

Na konci 90. let se mohlo zdát, že Rádio Svobodná Evropa splnilo svůj úkol. Komunismus padl, železná opona zmizela a stanice, která desítky let vysílala svobodné zprávy z Mnichova do okupovaných zemí, jako by ztratila cíl. Jenže svět se měnil a s ním i nepřátelé svobody.

Když se slavné svobodné rádio v roce 1995 na pozvání Václava Havla přestěhovalo do Prahy, málokdo tušil, že brzy dostane novou, možná ještě odvážnější misi. Symbolicky se usadilo v budově bývalého Federálního shromáždění u Václavského náměstí. Tam, kde ještě pár let předtím zasedali komunističtí poslanci. 

30. října 1998 zahájila RFE/RL z Prahy vysílání pro Írán a Irák. Vznikly dvě nové redakce, perská a arabská,  a denně se z pražských studií na krátkých vlnách ozývalo půlhodinové vysílání, které se postupně rozšířilo na několik hodin. Financovaly ho Spojené státy jako součást své strategie proti „darebáckým režimům“. Pro Česko to byla nová zkušenost. Z Prahy se najednou stala základna svobodného vysílání do diktatur.

Reakce přišly okamžitě. Írán i Irák obvinily Českou republiku z vměšování do vnitřních záležitostí. Teherán dokonce stáhl svého velvyslance z Prahy a varoval před omezením obchodu. Bagdád pohrozil, že čeští podnikatelé si u něj už neškrtnou.

Česká diplomacie byla v těžké pozici. Chtěla udržet korektní vztahy s oběma státy, ale zároveň nechtěla zradit principy svobody, které Havel prosazoval od samého začátku.

Když po útocích z 11. září 2001 vyšlo najevo, že teroristé z al-Káidy plánovali i útok na pražskou centrálu RFE, atmosféra se změnila. Před budovu bývalého Federálního shromáždění nastoupila armáda s obrněnými transportéry, okolní ulice byly uzavřeny a z centra Prahy se stala malá pevnost. Tahle éra skončila až v roce 2009, kdy se rádio přestěhovalo do moderního sídla na pražském Hagiboru.

Zatímco kdysi RFE burcovala obyvatele Československa proti totalitě, dnes z Prahy promlouvá k lidem v Teheránu, Bagdádu, Moskvě či Minsku. Princip ale zůstává stejný. Dát hlas těm, kteří ho doma mít nemohou.