Jak se na Rozvadově rozvázaly dráty

23. 12. 2025

Zatímco se v domácnostech chystal bramborový salát, na západní hranici Československa se odehrál moment, který změnil směr dějin. Dne 23. prosince 1989, jen den před Štědrým večerem, padla na přechodu Rozvadov-Waidhaus jedna z posledních fyzických bariér železné opony. Ocelový zátaras, který po desetiletí symbolizoval nemožnost svobodně vycestovat, byl pryč a s ním se definitivně uzavřela jedna dlouhá kapitola československé nesvobody.

U symbolického aktu stáli tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier a jeho německý protějšek Hans-Dietrich Genscher. Společně rozvázali dráty, které ještě nedávno představovaly skutečnou hranici mezi „východem“ a „západem“. Ještě začátkem prosince 1989 přitom museli zájemci o výjezd vyplňovat vízové dotazníky a čekat na povolení, které často nikdy nepřišlo.

Rozvadovská událost bývá někdy zastíněna ikonickým pádem Berlínské zdi, pro českou společnost ale měla mimořádně silný význam. Nešlo jen o politické gesto, ale o konkrétní změnu každodenního života. Lidé mohli poprvé bez obav a omezení přejít hranici, navštívit příbuzné, podívat se do Německa, nakoupit nebo prostě jen jet dál, než jim bylo desítky let dovoleno.

V obci Nové Domky u Rozvadova stojí památník likvidace železné opony, který připomíná prosincový den, kdy dráty zmizely a hranice se proměnila v obyčejnou čáru na mapě. Šlo o takový „vánoční dárek“, který znamenal volný pohyb, přístup ke kulturním institucím na Západě, možnost cestovat, studovat i svobodně se nadechnout. Historici proto mluví o Rozvadovu jako o posledním aktu skutečného rozpadu železných Vánoc komunismu.