Den, kdy začal pád Berlínské zdi

9. 11. 2025

Dalo by se spekulovat, kdy začal vnitřní rozklad uměle vytvořené hranice mezi východním a západním Německem, ale dnes budeme mluvit o dni, kdy začla fyzicky padat ta skutečná, betonová Berlínská zeď. Bylo to totiž přesně před 36 lety.

Dne 9. listopadu 1989 se tak odehrála jedna z nejdůležitějších událostí moderních evropských dějin. Tento symbol rozdělení Evropy a Studené války, který stál od roku 1961, se stal svědkem spontánní revoluce, která změnila tvář světa. Zeď, postavená východoněmeckým režimem, měla zabránit úniku obyvatel z komunistické Německé demokratické republiky (NDR) do svobodného Západního Berlína. Během 28 let své existence způsobila smrt stovek lidí, kteří se pokusili překonat hranici, a stala se zlověstným symbolem totalitního útlaku.

Historický kontext pádu zdi sahá do 80. let 20. století. Sovětský svaz pod vedením Michaila Gorbačova zahájil reformy perestrojky a glasnosti, které oslabily kontrolu nad východním blokem. V NDR narůstal tlak na změny: masové demonstrace v Lipsku a jiných městech požadovaly svobodu cestování a demokratické reformy. V létě 1989 Maďarsko otevřelo hranice s Rakouskem, což umožnilo tisícům Východních Němců útěk na Západ. Tento exodus donutil východoněmecké vedení k ústupkům. Erich Honecker, dlouholetý vůdce NDR, byl v říjnu 1989 odvolán a nahrazen Egonem Krenzem, který slíbil reformy.

Klíčový okamžik nastal večer 9. listopadu. Během tiskové konference východoněmeckého Politbyra Günter Schabowski, mluvčí režimu, omylem oznámil, že nová pravidla pro cestování na Západ platí „okamžitě“. Chyba způsobená prostým nedorozuměním, ovšem okamžitě strhla lavinu. Televizní záběry se rychle šířily a tisíce Berlíňanů se shromáždily u hraničních přechodů, jako byl Bornholmer Straße. Hraniční stráže, bez jasných pokynů, nakonec otevřely brány. Lidé z obou stran se objímali, slavíli a začali spontánně bourat zeď kladivy a dláty. Tento akt symbolizoval konec éry rozdělení.

Bourání zdi nebylo oficiálně nařízeno, bylo výsledkem lidového nadšení. V následujících dnech a týdnech se zeď stala místem oslav – tzv. „Mauerspechte“ (rozebírači zdi) odnášeli kusy betonu jako suvenýry. Západní politici, jako americký prezident Ronald Reagan, který již v roce 1987 vyzval Gorbačova k „strhnutí této zdi“, sledovali události s úžasem. Východoněmecký režim se rychle hroutil: volby v březnu 1990 přinesly vítězství pro demokratické síly.

Důsledky pádu zdi byly dalekosáhlé. V říjnu 1990 došlo k sjednocení Německa, což urychlilo konec Studené války. Rozpad východního bloku vedl k pádu komunistických režimů v Polsku, Československu a dalších zemích, a nakonec k rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Evropa se sjednotila, NATO se rozšířilo na východ a vznikla Evropská unie v dnešní podobě. Nicméně sjednocení přineslo i výzvy: ekonomické disparity mezi Východem a Západem přetrvávají dodnes, a někteří nostalgici vytěsňují špatné stránky a vzpomínají na socialistickou éru.

Dnes je Berlínská zeď připomínána v muzeích a památnících, jako je East Side Gallery s graffiti. Pozor ale na suvenýry s úlomky zdi, které jsou mnohdy obyčejnými padělky.