Jak se proměňuje

23. 4. 2025

Co je krásné? Otázka, na kterou už po staletí hledá odpověď nejen umění, móda, ale i společnost jako taková a každý z nás. Podle expertek z Akademie věd ČR neexistuje žádný univerzální ideál krásy – a nikdy ani neexistoval. Krása je tekutý, nestálý pojem. Mění se s dobou, politikou, technologií i tím, kdo má v dané éře moc určovat, co je „přitažlivé“.

Od antiky po Instagram

Už v antice se kladl důraz na souměrnost těla a estetiku. Naopka ve středověku byly preferovány spíše ctnosti jako cudnost a skromnost. Tady bych zabodovala. Ženské (a vlastně obecně lidské) tělo začalo být opět obdivováno až v období renesance – ale s tím přišla i přísnější pravidla.

Od 19. století se krása začala měřit – například ideální mírou v pase. A pak přišla Twiggy. Superštíhlá modelka, která v 60. letech 20. století obrátila pravidla naruby a svým vzhledem „zrušila“ tradiční představy o ženskosti. Doslova popřela všechny věci, které byly považovány za „ženské“.

Soutěže krásy

První pokus o soutěž krásy ale proběhl už v 19. století. Americký showman Phineas Barnum chtěl uspořádat přehlídku krásy. Veřejnost byla ale pohoršena, a tak se hodnotily pouze obrázky žen. První opravdová soutěž se konala až roku 1888 v Belgii. 

V socialistických zemích měly tyhle soutěže dlouho nálepku buržoazních přežitků. Jak říká historička Adéla Gjuričová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, ženy měly být „soudružky ve výrobě“, ne královny krásy. I tak se v 60. letech objevila soutěž Hledáme dívku Československa, která ale po nástupu normalizace zmizela. Až v roce 1989 se vrátila jako soutěž Miss – tehdy už ovšem trochu v jiném kulturním kontextu.

Dnešní krása? Rychlá a digitální

Dnešní ideál krásy je formovaný hlavně skrze sociální sítě. I když to vypadá, že si dnes může každý určit svůj „vlastní ideál“, ve skutečnosti to není tak svobodné, jak se zdá. Instagram i TikTok umožňují objevovat novou krásu – ale zároveň nastavují laťky, které mnohdy nejsou reálně dosažitelné bez filtrů, digitálních úprav, nebo aspoň mocného líčení, či dokonce zásahů plastických chirurgů. 

Krása jako konstrukt

Závěr expertek je jednoznačný: krása není nadčasová. Je politická. Kulturní. Digitální. Mění se s tím, co společnost považuje za hodnotné, přijatelné a žádoucí. A s tím, jak se mění svět, se mění i těla, která v něm mají „vypadat dobře“.

Možná ale právě to vědomí, že žádný ideál není věčný – nám může pomoci přestat se tolik snažit se do něj vejít. A začít se konečně cítit dobře tak, jak jsme.