Kde všude koncertovala ABBA?

29. 1. 2025

Písně skupiny ABBA zaznívají na Blaníku často a není se snad ani čemu divit: Švédská skupina patří k nejslavnějším a nejúspěšnějším na světě, přestože jejich hlavní kariéra trvala relativně krátkých deset let, od roku 1973 do roku 1983. To mi bylo osm let a dobře se pamatuju, jak moji rodiče byli z rozpadu smutní. Jsem si jistý, že by je zvlášť máma byla moc ráda viděla naživo, jenže železná opona byla ještě pořád zatažená.

ABBA ale ve skutečnosti do zemí socialistického bloku pronikla a třeba jejího alba z roku 1977, nazvaného lakonicky „The album“ se v Polsku prodal milion kusů a v Rusku byl zájem tak vysoký, že ho tamní gramofonové firmy nebyly schopné uspokojit. Mimochodem ale právě za oblibou své hudby v Sovětském Svazu se skrývá jeden z velkolepých finančních kroků, které z členů skupiny ABBA udělaly jedny z nejbohatších hudebníků světa. Koncem sedmdesátých let totiž bylo uvaleno embargo na ruský Rubl, takže by skupina nemohla dostávat tantiémy. Nakonec management skupiny dohodl se Sovětskou vládou, že jim bude platit v barelech ropy, což se později ukázalo jako velmi výhodné.

Koncerty ale zůstaly (až na jednu výjimku) pouze „západní“ vymožeností. První šňůra v roce 1974 vedla z Kodaně přes celou Evropu, včetně Berlína, Vídně a Hamburku, hned v lednu následujícího roku si stříhli ještě tour po severských zemích a v létě pak po švédských rekreačních parcích.

V roce 1977 jeli v únoru opět po Evropě a v březnu odletěli na 11 koncertů do Austrálie. Už rok před tím tam měli jeden koncert a uvítala je spousta nadšených fanoušků, ale to nebylo nic proti hysterii, která propukla právě během šňůry - ječící davy lemovaly celou cestu z Melbournského letiště až do centra města. O dva roky později ABBA projela severní ameriku a pak opět celou (západní) Evropu a v roce 1980 se vydali na svou poslední tour do Japonska.

A ta výjimka? V roce 1976 skupina poprvé a naposledy zavítala do Polska! Vystoupení ve Varšavě však nebylo tradičním koncertem, ale pouze natáčením pro Polskou státní televizi a její oblíbený pořad Studio 2. Díky němu se hity haji Dancing Queen, Knowing Me, Knowing You a další dostaly k polskému publiku, hladovému po moderní hudbě ze západu. Když se záznam 13. listopadu 1976 vysílal, ulice v Polsku zely prázdnotou, na televizi se dívaly miliony lidí.

Koncem 70. a začátkem 80. let už sice existovaly syntezátory, se kterými Benny Andersson rád pracoval, ale harmonizační technologie, která dnes mnohým umělcům pomáhá „držet tón“ byla ještě v plenkách, extrémně drahá a na poslech nepřirozená. Jenže obě zpěvačky byly tak dobře sezpívané, že žádnou pomoc nepotřebovaly. Jejich dvojhlasy jsou právě to, co dělá Abbu Abbou. A taky hutný zvuk, kterého na koncertech často dosahovali tím, že zdvojovala nástroje - na pódiu například většinou stály dvě bicí soupravy. A za pořádně hutným zvukem byla především práce baskytaristy Rutgera Gunnarsona, jehož složité a propracované basové linky patří občas k tomu nejsložitějšímu, co v popové muzice najdete.