Kdo byla skutečná Alenka a co si o příběhu myslela?
.webp?ts=)
Vypadala jako každá další pohádka – jenže tahle byla jiná. Úplně jiná. Její příběh se vlastně zrodil už o pár let dřív, během jednoho výletu v londýnském Hyde Parku. První verze příběhu vznikla spontánně – 4. července 1862, kdy se Carroll plavil po Temži se třemi dcerami svého univerzitního nadřízeného. Jedna z nich, Alice Liddellová, ho přemluvila, aby příběh dopsal. A tak 4. července 1865 vyšla Alenka v říši divů oficiálně.
Kniha vyšla na jaře roku 1865 a byla svůj vlastní kalibr. Carroll rozjel naplno to, co dnes nazýváme nonsensovou literaturou. Bílý králík s kapesními hodinkami, kočka Šklíba, čajový dýchánek bez smyslu i konce, slepice hrající kuželky nebo housenka, co pokuřuje vodní dýmku a klade existenciální otázky – to vše znělo naprosto absurdně - ale dohromady to fungovalo.
Děti si příběh okamžitě zamilovaly. Svět, kde logika přestává platit a kde může být všechno jinak, než se na první pohled zdá, jim připadal jako jejich vlastní vnitřní vesmír. V šedesátých letech 19. století to byl blesk z čistého nebe. Byl a dodnes to je příběh, který umí rozhoupat fantazii, pokřivit realitu a probudit dětskou hravost i v tom největším skeptikovi.
Od té doby se Alenka objevuje stále znovu a dočkala se i pokračování – Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Obě knihy inspirovaly desítky filmů, divadelních inscenací a remixů. Mezi ty nejvýraznější patří Disneyho animák, film Tima Burtona, ale i temná surrealistická variace Něco z Alenky od Jana Švankmajera. Od svého napsání kniha vyšla ve 174 jazycích.
Umí mluvit jazykem snů i reality zároveň. Možná je to právě ta směs dětské fantazie a dospělé filozofie, co jí dává nesmrtelnost. A možná vám housenka opravdu poradí líp než kdokoliv jiný.