Kolik podob měl Vladimír Menšík?

29. 5. 2025

Existují jména, která nezmizí s posledním potleskem. Jedním z nich je a bude Vladimír Menšík. Herec, bavič, vypravěč, kterého milovala celá republika. Nejen pro jeho herecký talent, ale i pro schopnost přetvořit obyčejnou historku v nezapomenutelný zážitek.

Od Ostravy k filmovému plátnu

Narodil se v Ostravě, ale vyrůstal v Ivančicích – srdci Moravy. Po studiích na JAMU zakotvil na chvíli v divadle E. F. Buriana. V roce 1954 podepsal smlouvu s filmovým studiem Barrandov – a od té chvíle už se jeho jméno objevovalo na titulcích jednoho filmu za druhým.

Zahrál si ve více než 150 filmech a televizních inscenacích – od komedií (Slasti otce vlasti, Světáci), přes pohádky (Tři oříšky pro Popelku, Arabela), až po ikonické seriály jako Byl jednou jeden dům nebo Chalupáři. Sám Menšík byl vášnivým chalupářem a o tom si můžete počíst tady.

Menšík měl dar slova, schopnost improvizace, neuvěřitelnou paměť a výborný smysl pro rytmus vyprávění. Ať mluvil o dědečkovi z Moravy nebo o zážitcích z natáčení, lidé mu viseli na rtech. V televizních estrádách, zejména těch silvestrovských, se stal symbolem humoru, který spojoval generace. 

V roce 1978 obdržel titul Národní umělec – nejvyšší možné ocenění v tehdejším Československu. Ale Menšík byl „národní“ i bez razítka. Jeho humor nebyl ostrý, ale laskavý. Dokázal být komikem i tragédem – přirozeně, s lidskostí.

Odkaz, který přežívá

Vladimír Menšík nás opustil v roce 1988. Jeho filmy se reprízují každé Vánoce, hlášky se předávají u rodinného stolu, a „Silvestry s Menšíkem“ se staly téměř posvátnou součástí televizní historie. Je po něm pojmenováno několik ulic, v jeho rodných Ivančicích stojí památník, a v Praze dokonce bronzová socha.