Kudy domy mluvily

29. 11. 2025

Ještě dlouho před čísly se domy označovaly úplně jinak. Původně se domy a usedlosti pojmenovávaly podle rodiny, rodu nebo osoby, která v nich bydlela. Fungovalo to dobře zejména na vesnicích. Stačilo říct, že jdete „k Novákům“, a všichni věděli, kam.

V roce 1771 se v Praze dokončilo něco, co nám dnes přijde samozřejmé. První systematické číslování domů. 

Ve městech to postupem času začalo být složitější, takže od 15. století nastoupila éra domovních znamení. Nad vchodem se objevil symbol. Zvíře, předmět, rostlina... a podle toho se dům jmenoval. V Praze tak najdeme třeba dům U Dvou slunců a U Tří housliček v Nerudově ulici nebo U Zlatého tygra v Husově ulici. U Tří housliček je spojeno přímo s profesí obyvatel. Žili tam houslaři Leonard Pradter a rod Edlingerů. Podobnou funkci měly i vývěsní štíty hostinců, které označovaly konkrétní podnik nebo profesi.

Byla to doba, kdy jste městem chodili podle symbolů, obrazů a paměti.

Zlom přichází s vládou Marie Terezie. V březnu 1770 vydává ve Vídni patent, který nařizuje rozsáhlé sčítání lidu, tažného dobytka a domů v celé monarchii. Potřebovala mít přehled. Mimo jiné kvůli daním a vojenským odvodům.

Sčítání obyvatel úplně hladce neproběhlo, ale jedna věc se chytla dokonale. Čísla na domech. Už koncem listopadu 1771 bylo označování domů v zemích monarchie hotové. Celou proceduru dostala na starost armáda. Vojáci chodili od domu k domu a křídou zapisovali číslice na dveře nebo vrata.

Postup byl překvapivě promyšlený. Soupis obvykle začínal u nejdůležitější, zpravidla veřejné budovy ve středu obce. Šlo třeba o panský dvůr, faru, rychtu nebo nejbohatší usedlost. Odtud se vojáci vydali dál a domy číslovali většinou po směru hodinových ručiček.

V obcích ležících podél silnice se číslování většinou rozjíždělo od prvního domu po pravé straně vesnice ze směru, odkud přijížděla vrchnost. Poté se postupně pokračovalo a po druhé straně cesty se číslovalo cestou zpět. Už tehdy platilo, že kostely, kaple a neobývané věže se nečíslují a to platí v českých zemích od dob Marie Terezie dodnes.

V Praze se ukázalo, že první systém není dostatečně praktický. Město se měnilo a s ním i zástavba. Trvalo to zhruba 35 let, než úřady uznaly, že je potřeba udělat pořádek. 29. listopadu 1805 vyšli úředníci znovu do ulic. Začalo druhé, pečlivější přečíslování domů. A právě čísla, která domy dostaly tehdy, platí dodnes jako čísla popisná. 

Směr číslování se v Praze orientuje podle Vltavy, která teče od jihu k severu. V ulicích rovnoběžných s řekou čísla stoupají právě tímto směrem. V příčných ulicích se číslování obvykle začíná na straně blíže k Vltavě a postupuje směrem pryč od řeky. Domy na levé straně mají zpravidla lichá čísla, na pravé sudá. Na náměstích se čísla přidělují podél obvodu po směru hodinových ručiček.

A co domovní znamení? Přestože by se dalo čekat, že je čísla úplně vytlačí, nestalo se to. Známá znamení jako U Dvou slunců, U Tří housliček nebo U Zlatého tygra zůstávají součástí městského genia loci. Někde se při přestavbách štíty cíleně zachovávají jako památka, jinde vznikají nová znamení nebo výrazné prvky, které navazují na starou tradici.