Losos znovu pluje českými vodami

31. 10. 2025

Ten den padly do sítí čtyři dospělé ryby. Největší měřila kolem osmdesáti centimetrů. Psal se konec října 2002. Euforie byla obrovská, a zcela oprávněná. Po padesáti letech se do českých vod vrátil losos. Příběh jeho návratu je malý zázrak, ale i varování, jak snadno dokážeme přírodu zničit a jak složitě ji pak napravujeme.

Losos atlantský býval kdysi běžným obyvatelem českých řek. Historické záznamy mluví o jeho tazích do Labe, Vltavy, Ohře, Otavy a dalších toků. Jenže 19. a 20. století přineslo dvě pohromy, obě způsobené člověkem. První byla výstavba přehrad a jezů bez rybích přechodů, které rybám znemožnily návrat do míst, kde se dřív množily. Už v 19. století populaci ničily i „lososnice“, pasti umístěné na překážkách, kde rybáři chytali lososy po stovkách.

Druhou ranou bylo znečištění řek. Po druhé světové válce se Labe proměnilo ve smrdutou stoku plnou chemikálií. Lososi, kteří se při migraci řídí čichem, by tehdy domovskou vodu vůbec nepoznali. Symbolickým koncem se stala stavba zdymadla Střekov u Ústí nad Labem. Bariéra, kterou lososi nedokázali překonat. Od 50. let losos z našich řek zmizel, poslední záznamy pocházejí z povodí Otavy z let 1940 až 1953. Nastalo půl století ticha.

Po roce 1989 se ale začalo blýskat na lepší časy. Zlepšila se kvalita vody, omezil se těžký průmysl a vznikla mezinárodní spolupráce zaměřená na obnovu životního prostředí. V roce 1994 se v Německu, v oblasti Saského Švýcarska, rozjel repatriační program. Do přítoků Labe se začaly vysazovat malé lososí plůdky. O čtyři roky později se přidala i Správa Národního parku České Švýcarsko s projektem Návrat lososa. Vybrala říčku Kamenici, ideální místo díky čisté, chladné vodě a kamenitému dnu. Na jejím dolním toku byla vyhlášena chráněná oblast, vybudovaly se rybí přechody a do řeky se vypouštěly tisíce mladých rybek.

Lososí životní cyklus je přitom fascinující. První jeden až dva roky tráví ryba v říčce, kde se narodila. Poté jako tzv. smolt splouvá do Labe a dál do moře, kde v Atlantiku žije další dva až tři roky, často až u Skotska, Islandu či Grónska. Dospělý losos se poté vydává zpět stejnou cestou, kterou kdysi plul dolů. Táhne tisíce kilometrů proti proudu řek, bez potravy, jen aby se mohl množit v místě svého zrození. 

Po více než dvaceti letech je situace povzbudivá, ale křehká. Lososi se do Česka vracejí, ovšem zatím jen v desítkách kusů ročně. Počty kolísají podle počasí, povodní i stavu řek. Bez každoročního vysazování a mezinárodní koordinace by populace zatím nepřežila. Cílem zůstává vytvořit samostatnou, soběstačnou populaci, která se obejde bez lidské pomoci. To však znamená ještě roky práce, investic a především trpělivosti.

Losos má ale význam větší, než by se mohlo zdát. Je indikátorovým druhem, tedy symbolem zdravého ekosystému. Pokud se dokáže vrátit, znamená to, že řeky jsou průtočné, čisté a propojené až s oceánem. Je skvělý plavec a bojovník. Dokáže přeskočit až tři metry, jeho čich funguje jako GPS a pamatuje si chemické složení vody z dětství. Někteří jedinci urazí při tahu přes čtyři tisíce kilometrů.

A my jsme rádi, že jsou zpátky.