Marie Magdalena, tajné noty i templáři
.webp?ts=)
Je to jeden z nejslavnějších obrazů světa. A také jeden z nejkřehčích. Freska Poslední večeře (L’Ultima Cena) od Leonarda da Vinciho, ukrytá v klášteře Santa Maria delle Grazie v Miláně, fascinuje lidi už více než pět století – svou velikostí, kompozicí i množstvím záhad, které ji obklopují. A přitom byla málem navždy ztracena…
Leonardo miloval výzvy a Poslední večeře byla jednou z nich. Namísto klasické freskové techniky použil směs tempery a oleje na suchou omítku, protože chtěl více času na detaily. Obraz se začal loupat už pár let po dokončení. Tím začala jeho bolestná cesta plná oprav, nánosů a nešetrných restaurací, které originál téměř pohřbily.
Největší záchranná mise začala v roce 1978. Práce trvala celých 22 let. Tým restaurátorů musel odstranit vrstvy nečistot a přemaleb. Dnes je Poslední večeře ve stavu, který se nejvíc blíží původní Leonardově vizi – chráněná moderní klimatizací a přístupná pouze omezenému počtu návštěvníků denně.
Proč tenhle obraz stále tolik přitahuje pozornost? Není to jen tím, co zobrazuje – Krista s dvanácti apoštoly v osudovém okamžiku zrady. Je to způsob, jakým Leonardo vystavěl scénu. Vše je pečlivě promyšlené: tři okna v pozadí jako Svatá trojice, světlo padající na Krista, tvar trojúhelníku, který ho obklopuje, i dynamika pohybu mezi apoštoly.
A pak jsou tu záhady, které baví jak vědce, tak milovníky konspirací. Je Jan vedle Krista skutečně Jan, nebo Marie Magdalena? Opravdu tvoří uspořádání rukou a talířů na stole notovou partituru, jak tvrdí italský skladatel Giovanni Maria Pala? Restaurátor Slavisa Pesci přišel se zrcadlovým překlopením obrazu – a tvrdí, že v kombinaci vznikají nové postavy, dokonce i žena s dítětem nebo templářský rytíř.
Možná se nikdy nedozvíme, co všechno Leonardo do Poslední večeře vložil – a právě to z ní dělá mistrovské dílo. Stejně jako jeho Mona Lisa s tajemným úsměvem nebo La Tempesta, obraz lásky a bouře bez jasného výkladu.
Dnes je Poslední večeře relikvie, svědectví o genialitě i o zkáze. Jen 15–20 % malby je původní Leonardo – zbytek je pečlivá rekonstrukce. Ale stačí jeden pohled, a obraz k vám promluví.