Masarykovo nádraží
.webp?ts=)
Pražské Masarykovo nádraží patří k místům, kde začala česká železniční éra. Právě sem 20. srpna 1845 dorazil první vlak tažený parní lokomotivou. Na konečnou stanici trati z Olomouce. Tehdy šlo o součást důležitého spojení mezi Vídní a Prahou, které se už v roce 1850 rozšířilo o napojení na Lovosice, Drážďany a Berlín.
O něco později, v roce 1872, přibyla i tzv. spojovací dráha. Ta propojila Masarykovo nádraží přes dnešní Hlavní nádraží se Smíchovem.
Samotné nádraží vzniklo v letech 1844-1845 díky konsorciu Vojtěcha Lanny a bratří Kleinů. Kolejiště navrhl průkopník železnic Jan Perner, budovy zase architekt Antonín Jüngling. Dodnes se dochovala jeho empírová architektura doplněná o prvky novorenesance a klasicismu.
Nádraží bylo svého času jednou z největších staveb svého druhu v Evropě a zároveň je dodnes jediným hlavovým nádražím v Praze. Ze stanice se vyjíždí pouze na jednu stranu a vlaky tu tak musí měnit směr.
Historie názvů je také pestrá. Původně se jmenovalo jednoduše Praha, později Praha státní nádraží. Od roku 1919 nese jméno po Tomáši Garriguovi Masarykovi, s výjimkou okupace, kdy se mu říkalo Hybernské nádraží a období 1953-1990, kdy fungovalo jako Praha-střed.
V posledních letech prochází okolí nádraží velkou přestavbou. Část kolejiště překlene nová zástavba, která umožní přímý pěší průchod z Florence do Opletalovy ulice.