Mistr československé kinematografie by dnes slavil
.webp?ts=)
Perinbaba, Tisícročná včela, nebo Báthory. Stačí zmínit jeden z jeho velkých filmů a je jasno - Juraj Jakubisko zanechal v československé filmové historii naprosto nepřehlédnutelnou stopu. Ne nadarmo se o něm někdy mluví jako o „slovenském Fellinim“.
Narodil se 30. dubna 1938 v Kojšově na východním Slovensku. Tamní kraj a lidové tradice výrazně ovlivnily jeho vnímání estetiky. Po studiu na pražské FAMU se v 60. letech stal jednou z klíčových postav tzv. československé nové vlny. Je to vidět zejména v jeho raných filmech, jako je třeba Kristove roky (1967).
Jakubiskova tvorba dosáhla vrcholu v 70. a 80. letech. Filmy jako Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) či Tisícročná včela (1983) jsou proslulé svou vizuální opulentností, magickým realismem a oslavou života navzdory tragédiím. Jeho nejznámější dílo, Perinbaba (1985), se stalo kultovní pohádkou, kterou si zamilovaly celé generace diváků. Jakubiskovy filmy často čelily cenzuře komunistického režimu, což ho ale jen postrčilo k odvážným uměleckým experimentům.
Po sametové revoluci Jakubisko pokračoval v tvorbě. Jeho epos Bathory (2008) se ve své době stal jedním z nejdražších středoevropských filmů a ukázal jeho neutuchající vášeň pro velkolepé příběhy. Ačkoli jeho pozdní díla často vyvolávala smíšené reakce, jeho přínos kinematografii je naprosto nepopiratelný. Jakubisko obdržel řadu ocenění, včetně Českého lva za celoživotní přínos.
Zemřel v roce 2023, ale diváci na něj rozhodně nezapomínají. Letos se pořdádá několik retrospektivních promítání jak v Bratislavě, tak v Praze, takže si společně můžeme připomenout jeho neuvěřitelný cit pro lyrické, poetické, ale zároveň lidsky obyčejné ztvárnění života.