Nejtragičtější důlní neštěstí poválečného Československa
.webp?ts=)
Den 7. července 1961 se zapsal do historie černým písmem. V odpolední směně na dole Dukla v Havířově-Suché vypukl zdrcující požár, který si vyžádal 108 lidských životů. Byla to nejtragičtější důlní nehoda v Československu po druhé světové válce. A zároveň čtvrtá největší důlní katastrofa u nás od konce 19. století.
Celá tragédie začala nenápadně. V kritický den pracovalo v podzemí 338 lidí, z toho 103 v osudové 8. sloji. Požár vznikl u pásového dopravníku, kde kvůli náhodnému spuštění motoru začal hořet gumový pás. Oheň se rozšířil na dřevěnou výztuž, začal produkovat hustý kouř a ten se kvůli komplikovanému větrání rychle rozšířil do dalších slojí.
Horníci cítili zápach už kolem 15:30, hlášení dispečerovi přišlo mezi 16:15–16:30. Jenže chyběla rychlá reakce, rozhodnost, znalost větrného systému a odvaha stáhnout lidi z ohrožených míst okamžitě. Záchranné jednotky dorazily příliš pozdě, mnozí horníci si dokonce uklízeli nářadí, místo aby se hned vydali k čerstvému vzduchu. Někteří zůstali uvěznění a zahynuli na otravu zplodinami.
Záchranné práce byly extrémně náročné. Nasazeno bylo téměř 700 záchranářů, kteří v přístrojích odpracovali přes 50 tisíc hodin. Denně zasahovalo až 200 lidí, a celý proces měl svůj vlastní krizový štáb. Přesto se nepodařilo zachránit 108 horníků.
Po katastrofě bylo jasné, že se něco musí změnit. Vyšetřovací komise zavedla zásadní technická a organizační opatření, z nichž mnohá platí dodnes. Zásluhou těchto kroků se v budoucnu podařilo podobné situace, jako například na dolech Paskov, Heřmanice nebo Petr Bezruč, zvládnout bez ztrát na životech.
Nejde jen o čísla. Jde o 108 konkrétních osudů, o rodiny, které čekaly doma a nedočkaly se. A také o důležité memento: Bezpečnost není rutina. Je to závazek.
Tragédie se stala inspirací pro skvělý dvoudílný televizní film Dukla 61 režiséra Davida Ondříčka. Sledujeme v něm osudy hornické rodiny na pozadí katastrofy – od příchodu mladého Petra do šachty, kam nastupuje kvůli těhotné přítelkyni Janě, přes složité vztahy v rodině, až po samotný den katastrofy. Připomíná nám, že za každou historickou tragédií stojí konkrétní lidské příběhy, odvaha i bolest.