Počátky úprav vltavské vody

12. 11. 2025

Pražská čtvrť Podolí, rozkládající se na pravém břehu Vltavy pod Vyšehradem, skýtá hned několik architekntonických dominant a dalších zajímavostí. Vedle známého plaveckého bazénu, proslaveného Ústavu péče o matku a dítě a legendárního přístaviště, sportoviště a žlutých lázní je to také nádherná budova Podolské vodárny. Historie vodárny jako takové ale sahá ještě hlouběji do historie.

Už v roce 1885 byla v pražské čtvrti Podolí zahájena pravidelná činnost samostatného provozu, jehož cílem bylo zvýšit kapacitu zásobování rostoucí metropole. Tuto stavbu si město vybudovalo jako reakci na nedostatečnou kapacitu existujících vodáren a technologický tlak rostoucí spotřeby vody v druhé polovině 19. století. Pražská vodárna v Podolí doplnila o několik let starší Vinohradskou vodárnu (zřízenou v roce 1882) a umožnila například čerpat vodu tak, aby se dostala i do vyšších pater domů — což bylo zásadní pro městský rozvoj.

Funkční význam vodárny spočíval v tom, že umožnila velkoplošné a spolehlivé zásobování pitnou nebo upravenou vodou pro obyvatelstvo, průmysl i veřejné instituce. V průběhu konce 19. a počátku 20. století byla technika čerpání a filtrace vltavské vody postupně modernizována a kapacita areálu se zvyšovala — v důsledku toho mohlo Podolí dodávat vodu i na protější břehy Vltavy. Tyto změny pomohly Praze překonat problémy s hygienou a dostupností vody, jež provázely rychlou městskou expanzi.

Architektonický vývoj areálu je druhou významnou stránkou jeho historie. Původní parní provozy z 80. let 19. století, které technickou infrastruktury definovali, byly v první polovině 20. století výrazně přebudovány a rozšířeny. Mezi lety 1922–1929 vznikla monumentální úpravna vody navržená Antonínem Englem, která kombinuje prvky neoklasicismu a monumentalismu; interiérové konstrukce s parabolickými oblouky a širokými halami jsou technickým i estetickým unikátem té doby - a dodnes působí naprosto úchvatně. Díky těmto architektonickým kvalitám je areál často označován za „palác vody“ a patří mezi významné průmyslové a kulturní památky Prahy.

Od povodní v roce 2002 sloužila Podolská vodárna jen jako záložní zdroj pro případ výpadku přivaděčů z Káraného a Želivky, ale v roce 2021 byla vodárna po rozsáhlé rekonstrukci a modernizaci znovu otevřena a díky nové pískové filtraci a filtraci aktivním uhlím opět slouží jako plnohodnotný vodní zdroj.