Pozor na to, co si přeješ

26. 1. 2026

Určitě to znáte. Něco si moc přejete, představujete si, jaké to bude, až se to splní… a pak se to skutečně stane. Jenže pocit radosti nepřijde. Nebo přijde, ale jen na chvíli. Právě odtud pochází známé rčení: Pozor na to, co si přeješ.

Přání mají zvláštní vlastnost. Neřídí se přesným scénářem, který máme v hlavě. Často se naplní jinak, v jiné podobě nebo v jiný čas. Ne proto, že by nám život chtěl něco pokazit, ale proto, že realita je složitější než naše představy.

Někdo si přeje mít víc volného času, a když ho získá, zjistí, že mu chybí smysl a rytmus. Jiný touží po změně práce, ale s novou prací přijde i stres, který nečekal.

Mozek bere přání vážně

Zajímavé je, že když si něco přejeme opravdu silně, začne se tomu přizpůsobovat i naše chování. Všímáme si věcí, které s přáním souvisejí, děláme rozhodnutí, která nás k němu vedou, a někdy si ani neuvědomujeme, že si tím sami připravujeme půdu pro výsledek.

Platí to i opačně. Když se soustředíme hlavně na to, co nechceme, mysl se tím stejně zabývá. A tím paradoxně dáváme prostoru přesně tomu, čemu jsme se chtěli vyhnout.

Přání versus očekávání

Často si nepřejeme samotnou věc, ale pocit, který od ní čekáme. Klid, uznání, lásku, jistotu. Jenže tyto pocity nepřicházejí automaticky s jednou splněnou podmínkou.

Zajímavost: lidé mají tendenci přeceňovat, jak moc jim splněné přání dlouhodobě změní život. Radost je skutečná, ale většinou krátkodobá. Pak se mysl vrací do běžného režimu.

Jak si přát chytřeji

Nejde o to přestat si přát. Spíš si přát vědomě.

Pomáhá ptát se sám sebe:

• Proč to vlastně chci?

• Jaký pocit od toho očekávám?

• Co by se změnilo, kdyby se to splnilo jinak, než si představuji?

Někdy totiž zjistíte, že to, po čem toužíte, už v nějaké podobě máte. Jen to nevypadá tak, jak jste si vysnili.