Příběh měkkých kontaktních čoček

23. 4. 2025

Dnes si je nasadíme během pár vteřin a považujeme je za samozřejmost. Ale víte, že měkké kontaktní čočky – revoluční vynález, který změnil život milionům lidí po celém světě – mají svůj původ v české laboratoři? Stojí za ním nejen slavný Otto Wichterle, ale i jméno, které se často zapomíná: Drahoslav Lím.

Nápad ve vlaku a hydrogel jako z aspiku

Psal se rok 1952 a Otto Wichterle, profesor chemie, seděl ve vlaku do Prahy. Vedle něj muž listoval oftalmologickým časopisem – a právě tady možná poprvé zasvitla myšlenka na využití plastů v očním lékařství. Možná zahlédl článek o kovových (tantalových) očních protézách, možná mu ten pán jen postěžoval na nekomfort při nošené tvrdých skleněných kontaktních čoček. Každopádně Wichterle měl jasno: máme lepší materiály než kov a sklo. Musíme je jen najít.

Úkol vývoje nového materiálu předal svým asistentům. A tak přišel na scénu Drahoslav Lím – mladý chemik, který během jednoho večera, kdy spěchal na vlak, zneutralizoval rozdělaný pokus vodou. Když se druhý den vrátil, v misce čekal čirý gel – měkký, vodnatý, ale pevný. Byl to hydrogel, základní kámen měkkých čoček.

Merkur, dynamo z kola a první čočky na Štědrý den

Materiál měli. Teď bylo třeba vymyslet, jak z něj vytvořit čočku. První pokusy s lisováním do skleněných forem nefungovaly – čočky měly otřepy a dráždily oči. A tak Wichterle přišel s nápadem: rotační lití v otevřených formách.

A co udělal? Vzal stavebnici Merkur, dynamo z kola, gumovou hadičku… a postavil vlastní čočkostroj. Domácí laboratoř jak z příběhu pro děti. Jenže ono to fungovalo - a výtečně. Na Štědrý den 1961 se stroj poprvé rozběhl – a světlo světa spatřily první použitelné měkké kontaktní čočky.

Patenty, soudy a promarněné šance

Patent byl zapsán v roce 1955. V 60. letech se výroba rozjela. Ale Wichterle a Lím z toho milionáři nikdy nebyli. Licenční poplatky se ne vždy platily, patenty se prodávaly pod cenou – a Československá akademie věd nakonec prodala celý patent do zahraničí za cenu jednoho jediného ročního výnosu. 

Wichterle, rodák z Prostějova, studoval chemii i lékařství. Za války pracoval ve výzkumu Baťových závodů, po válce reformoval výuku chemie na vysokých školách. V roce 1949 se stal prvním profesorem na katedře umělých hmot. V 75 letech se ještě vyučil soustružníkem. A v roce 1990 se stal prvním polistopadovým předsedou Československé akademie věd. Zemřel v roce 1998.

Jeho asistent byl rodák ze Zeměch u Loun, tichý génius. Lím byl oceněn Státní cenou, ale v Česku mu po roce 1968 zavřeli dveře. Odešel do Kalifornie, kde spolupracoval se špičkami světové vědy, včetně vynálezce umělé ledviny Willema Kolffa.

Vyvinul hydrogely, které nesrážejí krev. Pracoval na senzorech pro diabetiky. Učil. Vynalézal. A dál rozvíjel nápady, které doma nenašly pochopení. Získal celkem 150 patentů. Poslední těsně před svou smrtí v roce 2003.

Tak si na ně vzpomeňte až si zítra nasadíte čočky!