Příběh nadace, která přežila režim i hranice
Když se v prosinci 1989 objevila v Praze Nadace Charty 77, uzavřel se tím jeden z pozoruhodných kruhů československého exilu. Nadace vznikla už v roce 1978 ve Švédsku díky fyzikovi Františku Janouchovi. Cílem bylo podporovat signatáře Charty 77, kteří doma čelili perzekuci, ztrátě práce nebo šikaně jejich rodin.
V exilu fungovala jako úplně první moderní „neziskovka“ s československými kořeny. Financovala humanitární akce, z nichž nejznámější bylo Konto Míša.
Díky velké podpoře švédské veřejnosti vznikla mezinárodní správní rada složená z významných osobností. Janouch nadaci dlouhá léta vedl a mezi nejvýraznější postavy později patřila také Božena Jirků.
Po sametové revoluci se situace dramaticky změnila. Koncem listopadu 1989 přijel Janouch osobně do Prahy a oznámil, že nadace přesouvá své působení domů. V únoru 1990 byla už oficiálně registrována jako česká nezisková organizace. Z někdejší exilové instituce se tak stala jedna z prvních respektovaných občanských organizací nového demokratického období.
Nejznámějším projektem je Konto Bariéry, nejdéle fungující veřejná sbírka v Česku. Pomáhá lidem s handicapem tam, kde pomoc státu nestačí. Třeba s nákupem kompenzačních pomůcek, úpravou bydlení, přestavbou aut nebo podporou vzdělávání a pracovního uplatnění.
Nadace zároveň každoročně uděluje několik prestižních ocenění. Uvést můžeme například Cenu Toma Stopparda, Cenu Jaroslava Seiferta, Cenu Františka Kriegla, Cenu Josefa Vavrouška a ve spolupráci s Radou Evropy i Cenu Václava Havla za lidská práva.