Proč jsou taxíky v New Yorku žluté?
.webp?ts=)
Napadlo vás někdy jak vzniklo slavné žluté newyorské taxi? Na začátek byste museli do roku 1907. Ulice jsou plné koňských povozů, pomalých drožek a uprostřed toho jeden pořádně naštvaný chlap. Harry N. Allen totiž právě za jízdu kratší než kilometr dostal účet na pět dolarů. V dnešních penězích skoro 4 tisíce korun. A tak si založil vlastní taxislužbu.
Nechal dovézt z Francie 65 Renaultů s benzínovými motory a taxametry. Zpočátku byly vozy červené a zelené, ale brzy dostaly svojí ikonickou žlutou, která je viditelná na dálku. Do roku 1908 už po městě brázdí 700 žlutých strojů.
Zájem je obří a s ním i chaos. Taxíky bourají, řidiči mají pochybnou minulost a během prohibice vozí zákazníky do tajných barů. Ale romantika zadních sedadel a populární písně dělají z taxi něco víc než jen prostředek jak se dostat z místa A do místa B.
Ve 30. letech jezdí po New Yorku až 30 tisíc taxíků, řidiči se perou o zákazníky. V roce 1937 přichází Haas Act. Ten zavádí kovové licenční „medailony“ a omezuje počet oficiálních taxíků na zhruba 13 tisíc.
Žluté „cabs“ se stávají symbolem města. Zapsaly se nesmazatelným písmem do historie, lidských vzpomínek i do popkultury. Od Snídaně u Tiffanyho přes Taxi Drivera až třeba po Přátele. Denně odvezou stovky tisíc lidí. Řidiči jsou legendy samy o sobě. Neoficiální průvodci městem, zachránci při porodech v zácpě, nebo ti, co vrací kufříky plné peněz.