Proč nás ve skutečnosti zpomaluje

26. 3. 2026

Multitasking zní jako superschopnost moderní doby. Jenže ve skutečnosti většinou nejde o dělání více věcí najednou, ale o jejich rychlé střídání. A tohle „přepínání“ má svou cenu. Platíte časem, chybami i vyšším stresem. Má tedy multitasking smysl?

Proč mozek nestíhá dvě věci najednou

To, co běžně nazýváme multitasking, je ve většině případů jen task switching, tedy rychlé přepínání mezi úkoly. Mozek naráží na tzv. úzká hrdla. Jinými slovy, dvě věci „najednou“ zpracovat neumí. Alespoň ne naplno.

Když přepnete z jednoho úkolu na druhý, mozek musí znovu aktivovat pravidla toho nového a zároveň potlačit ten předchozí. I když máte pocit, že jedete plynule dál, ve skutečnosti pokaždé trochu „restartujete“.

Switch cost

Výzkumy task switchingu dlouhodobě ukazují takzvané switch costs. Po přepnutí úkolu se prodlužuje reakční čas a často roste i chybovost. Platí to tím víc, čím složitější úkoly řešíte.

V reálném světě to pocítíte třeba ve chvíli, kdy vás při práci vyruší notifikace. I krátké přerušení může rozhodit soustředění natolik, že návrat zpět trvá déle, než byste čekali. A i když se po návratu snažíte „dohnat ztrátu“ a zrychlíte, často to vede k většímu stresu.

Jak být rychlejší bez multitaskingu

Pokud chcete být skutečně rychlejší a efektivnější, řešení je paradoxně jednoduché. Místo snahy dělat všechno najednou, minimalizujte přepínání. Pracujte v blocích, kdy se věnujete jedné věci naplno, a mezi nimi si nechte prostor na přechody.

Stejně důležité je nastavení prostředí. Omezte notifikace, nebo si je dávkujte v konkrétních časech. Vytvořte si jasné „nápovědy“ pro návrat k úkolu. Třeba krátké poznámky, které vám napoví, kde jste skončili. Čím méně energie váš mozek vydá na znovuorientování, tím víc jí zůstane na samotnou práci.