První veřejná půjčovna knih v Praze
Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se vzaly knihovny? Právě dnes je tomu přesně čtvrt tisíciletí, co 17. ledna 1775 otevřel knihkupec Wolfgang Gerle v Karlově ulici v Praze první veřejnou půjčovnu knih. Zaměřovala na beletrii a populárně-naučnou literaturu. Stal se tak průkopníkem v oblasti zpřístupnění knih široké veřejnosti.
Počátky veřejných knihoven
Už před Gerleho půjčovnou existovaly státní veřejné knihovny nebo knihovny různých spolků. Ty se ale zaměřovaly hlavně na vědeckou literaturu, která nebyla běžnému čtenáři snadno dostupná. Nové půjčovny se proto orientovaly na beletrii a literaturu zaměřenou na každodenní život. Tři roky před otevřením své půjčovny založil Wolfgang Gerle v Praze čtenářský klub a vzdělávací kroužek.
Další rozvoj
V roce 1777 následovalo podobné zařízení v Brně, kde Jakub Bianchi otevřel svoji čítárnu. V Karlově ulici v Praze navíc vznikla další půjčovna vedená tiskařem a nakladatelem Janem Schönfeldem. Gerleho bratr Ondřej se pak do dějin zapsal v roce 1781. Na Staroměstském náměstí v ten rok otevřel první úředně povolenou půjčovnu knih. Ta nabízela mimo jiné i dražby knih.
Omezení a návrat veřejných půjčoven
Koncem 18. století zasáhla veřejné půjčovny a čítárny tvrdá omezení. Dvorní vídeňská kancelář v roce 1798 zakázala jejich provoz z obavy před šířením revolučních myšlenek inspirovaných Velkou francouzskou revolucí. Až v roce 1811 císař František I. obnovil jejich činnosti, ovšem s přísnou kontrolou knihovních fondů.
Moderní knihovny
Od roku 1817 vznikaly další a další veřejné knihovny. Zvláštní význam měly školní knihovny, knihovny čtenářských spolků a obecní knihovny. Mezi lety 1848 a 1891 jejich počet významně vzrostl z pouhých 50 na celých 465.