Rock’n’roll na vrcholu
1956 byl rokem, kdy pop dostal nového krále. 27. ledna vystřelil singl Heartbreak Hotel na vrchol hitparád a z Elvise Presleyho se během pár týdnů stal doslova fenomén. Byl to prostě výbuch se vším všudy. Rock’n’roll poprvé stanul na úplném vrcholu mainstreamu.
Mladý kluk z Mississippi smíchal country, blues i gospel do jednoho elektrizujícího koktejlu a najednou zpíval způsobem, který byl pro bělošskou Ameriku šokující i neodolatelný. A jeho pódiový projev, to byl úplně jiný příběh. Pro mladé byl symbolem svobody a rebelství, pro rodiče skoro morální apokalypsa. Jenže čím víc se společnost pohoršovala, tím víc Elvis rostl. Bylo mu teprve 21 a už mu patříl titul Král rokenrolu.
A právě Heartbreak Hotel byl hymnou tohohle zlomu. Píseň napsala Mae Boren Axton, inspirovaná příběhem osamělého muže z novinového článku, který měl údajně zemřít beze jména a bez nikoho. Ať to byla pravda nebo přikrášlený výmysl, výsledkem byl text plný melancholie, prázdna a zvláštní temnoty, která do rock’n’rollu přinesla něco víc než jen taneční euforii.
Skladba v únoru 1956 během několika týdnů vedla popovou i country hitparádu a zároveň pronikla i do R&B žebříčků. Byla to jedna z prvních skladeb, která dokázala ovládnout všechny hlavní hudební světy najednou, a Elvis za ni získal svou první zlatou desku. Heartbreak Hotel se stal nejprodávanějším singlem roku 1956 a dodnes patří mezi nejzásadnější nahrávky historie rocku. Rolling Stone ji později zařadil mezi 500 nejlepších skladeb všech dob a Rock’n’Roll Hall of Fame ji označila za jednu z písní, které utvářely samotný žánr. Dokonce byla zapsána do Grammy Hall of Fame.