Sto let s Hašlerkami
Jsou černé, bylinkové, pálí tak akorát a každý Čech je pozná i poslepu. Hašlerky, legendární bonbony s nezaměnitelnou chutí lékořice a anýzu, se letos mohou pyšnit už více než stoletou historií. A jejich příběh rozhodně stojí za to.
Začalo to kolem roku 1918, kdy František Lhotský v Praze začal vyrábět bylinkové bonbony pod názvem Caruso. Náhoda tomu chtěla, že se mu do rukou dostal slavný český písničkář Karel Hašler. Milovník vlasteneckých písní, divadelních prken a lidového humoru. Bonbony mu zachutnaly, a tak 20. prosince 1920 dal Lhotskému písemný souhlas, že mohou nést jeho jméno. A tím se zrodila legenda jménem Hašlerky.
Ochranná známka byla zaregistrována v roce 1920 a brzy se z Hašlerek stala stálice českých lékáren i obchodů. Původně měly pomáhat na hlasivky, ale během pár let se proměnily v národní symbol. Něco mezi babiččinou radou, domácím lékem a sladkostí.
Složení zůstalo překvapivě podobné dodne. Cukr, lékořice, směs éterických olejů, bylinné extrakty a kapka aktivního uhlí, která jim dává tu ikonickou tmavou barvu. V každé je trocha nostalgie, ale i síla, kterou potřebuje každý, kdo mluví, zpívá nebo prostě potřebuje najít hlas.
Babičky je cpaly vnoučatům do kapes, mámy do kabelky a zpěváci do hrdla před koncertem. A kdo říká, že se Hašlerky nehodí do kuchyně, ten ještě nezkusil rozdrtit pár kousků do čokoládových muffinů nebo domácího likéru.
Některé české legendy holt nestárnou.