Svobodné volby a zároveň brutální potlačení lidového povstání

4. 6. 2025

„Svoboda není levná věc, “ zpívá ve své písničce Jirka Macháček z kapely Mig 21 - a má svatou pravdu. On sám nakonec pochází z generace, která v mládí nesvobodu zažila a tak si jí možná váží o to víc. A právě dneska si připomínáme výročí dvou událostí, které se svobodou úzce souvisí.

Obě se staly nejen 4. června, ale také ve stejném roce - a sice v roce 1989. Zatímco Československo ještě netušilo, že za pár měsíců zažije vlastní Sametovou revoluci, v Polsku byli už o pár kroků napřed. Jako první země postupně se hroutícího socialistického bloku totiž uspořádali svobodné volby. Předcházelo jim jednání vládnoucí komunistické strany Polska s opozičním hnutím Solidarita, pro které se vžil termín Polský kulatý stůl a které se konalo v dubnu.

První kolo proběhlo právě 4. června, volilo se ovšem pouze do jedné třetiny Sejmu, aby byla i po volbách zajištěna vláda dosavadní komunistické strany. Zároveň se ale volilo do celého senátu. Solidarita získala kompletní třetinu míst v Sejmu a 99% míst v Senátu. Komunisté potom nedokázali sestavit svojí vládu a museli se spokojit s vládou sestavenou půl na půl. Byl to počátek konce totalitního režimu v Polsku.

Demokracie ale nezvítězila všude

Na druhé straně světa se ale v tentýž večer odehrál masakr, který se navždy zapsal do temné historie lidstva. Komunistická vláda Čínské lidové republiky brutálně potlačila lidové povstání na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Demonstrace trvaly už od poloviny dubna, kdy se zrodily z pietního shromáždění k uctění bývalého generálního tajemníka Komunistické strany Číny, který byl ekonomickým reformátorem a z toho důvodu byl zbaven moci. Demonstranti požadovali demokratizaci společnosti, bylo mezi nimi množství studentů a novinářů.

Čínským pohlavárům došla trpělivost počátkem června. Vyhlásili, že náměstí musí být vyklizeno do 2.6. do 18:00 večer, jinak zakročí armáda. Demonstranti se vyhnat nenechali a začali budovat barikády, které následně zapálili. Tanky, které vyrazily 4. června večer, to ale nezastavilo. Čínská armáda kolem desáté hodiny začal do demonstrantů střílet ostrými náboji a výsledkem byl naprostý masakr. Údaje o počtu obětí se výrazně liší. Zatímco čínská komunistická vláda hovoří jen o 200-300 obětech, ze kterých jen pár desítek byli studenti, Čínský červený kříž ve spolupráci se studentskými organizacemi odhaduje počet obětí na desetinásobný. Podle odtajněných britských dokumentů ovšem zemřelo více než 10 000 lidí a tisíce dalších byly zraněny. Dalších deset tisíc demonstrantů bylo zatčeno a ze země byli vzápětí vyhoštěni zahraniční i někteří domácí novináři.

Masakr na náměstí Nebeského klidu je v Číně dodnes otevřenou ranou a nejvíce cenzurovaným tématem. V čínských historických publikacích o něm nenajdete ani čárku a pokud by někoho napadlo uspořádat vzpomínkovou akci, bude i po 36 letech zatčen. Ne každý měl zkrátka na demokracii takové štěstí, jako východní Evropa...