Tolerance není samozřejmost

16. 11. 2025

Každý rok 16. listopadu si svět připomíná Den tolerance. Na papíře to může působit samozřejmě. Vždyť spolu přece žijeme, pracujeme, studujeme, sdílíme prostory i veřejné služby. Jenže realita občas ukazuje, že „společné soužití“ není automatické. Tolerance není jen slovo ze slovníku, ale aktivní rozhodnutí. Ochota rozumět, respektovat a nezavírat dveře před někým jen proto, že je jiný. A právě proto tento den vznikl.

V roce 1995 přijalo UNESCO Deklaraci zásad o toleranci, která jasně říká, že tolerance znamená úctu, akceptaci a uznání rozmanitosti lidí, kultur i projevů lidské individuality. O rok později vyhlásila OSN na 16. listopadu Mezinárodní den tolerance. A to v době, kdy svět teprve zpracovával pád komunismu, studenou válku a nové výzvy globalizace.

Jeho smysl byl jednoduchý. Připomínat, že mír, svoboda a demokracie nemohou fungovat bez respektu a snahy porozumět druhým. A proč to řešit i v roce 2025? Stačí téma migrace, náboženství nebo identity a z diskuse je během pár minut digitální požár.

Z průzkumů vyplívá, že tam, kde se s lidmi běžně potkáváme, mizí strach a předsudky rychleji. Konflikty v nás tedy nežijí často kvůli realitě, ale kvůli představám o „neznámém“.

Netolerance není vždy vidět na první pohled. Někdy se projevuje drobnostmi, které by člověk možná přešel – ale v součtu jsou to signály, jak společnost přemýšlí.

A běžná, každodenní tolerance? Ta se odehrává třeba klidně ráno v tramvaji, když někdo pustí staršího člověka sednout. V těch nejmenších gestech vzniká kultura, která je silnější než anonymní nenávist na internetu.

Recept je jednoduchý. Nezavírat oči před lidmi, kteří žijí vedle nás. Den tolerance nám připomíná, že respekt není o tom, že se musíme ve všem shodnout. Je o tom, že dokážeme přemýšlet, poslouchat a nepřistupovat k druhým jako k nepřátelům.