Tři oříšky, sníh a princ beze jména

24. 12. 2025

Pro hodně lidí nejsou Vánoce skutečnými Vánocemi, dokud se na obrazovce neobjeví Popelka v loveckém kabátku, princ uprostřed sněhové nadílky a tři kouzelné oříšky. Televizní premiéru měla tato ikonická pohádka právě na Štědrý den roku 1974. Pojďme si ji společně připomenout.

Každý rok se poctivě vrací na obrazovky, a to nejen u nás. Zatímco v Česku ji sledujeme tradičně 24. prosince, v Německu se z Popelky stal doslova adventní fenomén, který běží v televizi opakovaně už několik týdnů před svátky.

Pohádku natočil režisér Václav Vorlíček jako koprodukční projekt Československa a tehdejší NDR, což výrazně ovlivnilo nejen obsazení, ale i lokace. Princovo sídlo si zahrál ikonický zámek Moritzburg v Sasku, zatímco další scény vznikaly jak ve východním Německu, tak v Čechách. Třeba v lesích na Šumavě nebo u vodního hradu Švihov. 

Zajímavostí je, že film měl původně vznikat v létě. Natáčení se ale protáhlo na přelom let 1972 a 1973 a paradoxně bez sněhu. Filmaři tak museli improvizovat a vytvořit umělý sníh z rybích kostí. Výsledek sice údajně nepříjemně zapáchal, ale na plátně vytvořil dokonale kouzelnou zimní atmosféru, kterou dnes považujeme za neoddělitelnou součást filmu.

Hlavní roli Popelky si nakonec zahrála Libuše Šafránková, tehdy teprve devatenáctiletá. Původně měla roli získat Jana Preissová, ale kvůli těhotenství musela nabídku odmítnout. Šafránková postavě vtiskla lehkost, odvahu i jemný humor a stala se Popelkou, kterou už nikdo jiný nepřekonal. Prince si zahrál Pavel Trávníček, čerstvý absolvent konzervatoře. Zajímavé je, že jeho hlas ve filmu nepatří jemu, ale herci Petru Svojtkovi. A další kuriozita? Princovo jméno v pohádce nikdy nezazní.

Vedle hlavní dvojice se ve filmu objevila i celá galerie nezapomenutelných vedlejších postav v podání Vladimíra Menšíka, Heleny Růžičkové, Míly Myslíkové nebo Jana Libíčka. 

Silnou roli v tom všem hraje hudba Karla Svobody. Ústřední píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš v podání Karel Gotta se nesmazatelně zapsala do paměti diváků. A co německá verze? Tam Gottův zpěv vůbec nezazní a zůstává jen instrumentální hudba. 

Natáčení provázela i řada drobných filmařských kouzel. Sovu Rozárku musel režisér při záběrech jemně pobízet, aby „radila“, skleněných střevíčků existovalo několik verzí a Popelčin kůň Jurášek byl ve skutečnosti hned třikrát obsazený. Kvůli tehdejším veterinárním omezením totiž nemohl jeden kůň cestovat přes hranice. 

Kromě Česka a Německa ji milují diváci v Norsku, Velké Británii, USA nebo dokonce na Filipínách. Po více než padesáti letech tak zůstává jednou z nejúspěšnějších českých pohádek vůbec.