Určitě jí znáte, původní název dlouho nevydržel!
Karkulka byla ve skutečnosti zkratka, kterou v roce 1962 vymyslel saxofonista Miloslav Růžek pro svou nově založenou skupinu. Karlínský kulturní kabaret původně vzniknul jako doprovodná kapela pro nejrůznější sólové zpěváky, ale už v polovině 60. let se přeorientovala na bigbeat. A ještě před tím změnila název podle klubu, ve kterém hrála. Byl ve Spálené ulici v Praze a jmenoval se Olympik.
Skupinou Olympic prošla velká spousta lidí, včetně Pavla Bobka, rokenrolového Mikiho Volka, Josefa Laufera, F. R. Čecha, který hrál na bicí, Jiřího Korna, který kromě zpěvu také hrál na baskytaru. V letech 63 a 64 se v Olympicu objevila taky jediná žena, výjimečná zpěvačka Yvonne Přenosilová.
Petr Janda přišel do Olympicu už v roce 1963, ale prvních pár let působil jen jako kytarista, zpívat začal až v roce 1967, kdy se Olympic začal profilovat jako samostatná bigbeatová kapela. Místo rokenrolových předělávek začli hrát vlastní písničky, přičemž Janda některé z nich složil, především ale zpíval a hrál na kytaru.
Už v roce 1968 vyšlo debutové album Želva, zároveň v mono i stereo verzi a pochopitelně na vinylové desce. Ta se stereostopami je dnes považována za poměrně raritní sběratelský kousek. První album získalo téměř kultovní status a dodnes je považováno za jedno z přelomových alb českého bigbeatu.
Olympic v první polovině 70. let maličko usnul na vavřínech, ale pak se vrátila forma a trilogie alb Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř je posunula na vrchol, zejména po instrumentální stránce. Spousta lidí si možná nepamatuje, že Olympic koketoval i s heavymetalem, nicméně jeho nejpřirozenější polohou je melodický rock.
O tom, kdo psal Olympicu texty, si ale povíme někdy jindy, protože to je určitě kapitola sama pro sebe.