Zrod kapely, která změnila českou hudbu
11. listopadu 1963. V pražském Semaforu se chystá večerní pořad Ondráš a big beat. Skupina s legračním názvem Karkulka, doprovodný band Pavla Bobka, Mikiho Volka, Nadi Urbánkové nebo Josefa Laufera, se poprvé představí veřejnosti. A právě tahle Karkulka se brzy přejmenuje na Olympic.
Začátek 60. let v Československu byl érou opatrného uvolnění. Po letech politické šedi se mezi mladými začal šířit vítr ze Západu . Kytary, džíny, rock’n’roll.
Oficiální kruhy rocku moc nefandily. Považovaly ho za „dekadentní výplod kapitalismu“. Jenže mladí už měli jasno. Svět patří elektrickým kytarám. A právě v té době vzniká kapela kolem Petra Jandy, tehdy ještě pod názvem Karkulka (zkratka pro Karlínský kulturní kabaret).
Marešův pořad se později přejmenoval na Ondráš podotýká a odehrál 54 vyprodaných repríz. Petr Janda dodnes říká, že právě díky Semaforu dostal Olympic šanci vyrůst.
Po úspěchu v Semaforu se Olympic rozhodl vykročit z divadelních prken na vlastní cestu. Od roku 1964 koncertovali po celé republice. Brzy se ustálila sestava Petr Janda, Pavel Chrastina, Miroslav Berka, Ladislav Klein a František Ringo Čech.
A pak přišel první velký hit. Dej mi víc své lásky. Český bigbít měl konečně svůj hymnus. V roce 1967 přichází Želva, skladba i první československé rockové album, které dodnes patří k milníkům domácí hudby. Olympic nasadil tempo, které nikdo nedokázal zastavit. Pták Rosomák, Dynamit, Snad jsem to zavinil já… Každá píseň se stala hitem.
Olympic zvládl i těžká 70. léta, kdy musel přizpůsobit zvuk době. I tehdy vznikly nestárnoucí pecky jako Okno mé lásky nebo Slzy tvý mámy. V 80. letech se vrátili na výsluní s Jasnou zprávou.
V roce 2025 přisli s úplně novým albem s názvem Bombarďák. I po více než 60 letech na scéně dokážou zarockovat tak, že by mohli směle konkurovat mladým klukům s první kytarou na krku. A všechno to začalo ten jeden večer v Semaforu.