V Červeném Kostelci to bzučí už 127 let

6. 1. 2026

Píše se konec 19. století a v podkrkonošském Červeném Kostelci to začíná pěkně bzučet. Ne kvůli továrnám nebo hospodským debatám, ale kvůli včelám. Přesně 6. ledna 1899 se tu sešla skupina místních nadšenců, kteří si řekli, že včelaření už nechce zůstat jen koníčkem na zahradě, ale zaslouží si systém, sdílení zkušeností a společný směr. A tak vznikl Včelařský spolek.

Okolí Kostelce bylo pro chov včel jako stvořené. Lesy, louky, květiny kam se podíváte a ideální podmínky pro pastvu. Jenže doba se měnila. Tradiční včelaření v dutých klátech začínalo narážet na nové vynálezy, jako byly modernější úly nebo medomet, a bylo čím dál jasnější, že kdo nechce zůstat pozadu, musí se učit. Místní včelaři sice už nějaký čas dojížděli na schůze až do Jaroměře, kde fungoval včelařský spolek už od roku 1868, ale neustálé cestování nebylo dlouhodobě udržitelné. A tak přišla logická myšlenka. Založíme si vlastní.

Impuls dal tehdejší kostelecký děkan Vincenc Dvořáček, který svolal první valnou hromadu do hostince Centrálka. Dorazilo 23 včelařů z Červeného Kostelce a okolí. A tak vznikl spolek, který funguje dodnes.

To nejhezčí na celém příběhu je právě kontinuita. Tradice, která začala před více než 127 lety, nezůstala zavřená v kronikách. Sdílení zkušeností, praktické rady a láska ke včelám zůstávají stejné, jen úly a technologie jsou o něco dál.

Už na konci 19. století lidé chápali, že bez znalostí to nejde. Kdo chce dobře včelařit, musí se učit, spolupracovat a držet krok s dobou. A přesně tímhle přístupem se v Červeném Kostelci řídili už v roce 1899. Dávno předtím, než bylo „know-how“ módním slovem.