Venuše z popela, co přežila 29 tisíc let
.webp?ts=)
Je 13. července 1925 a archeologický výzkum v Dolních Věstonicích na jižní Moravě právě přepisuje dějiny. V popelišti pravěkého ohniště mezi kostmi zvířat a pazourkovými nástroji objevují badatelé fragment keramické figurky. Až po očištění si uvědomují, co drží v rukou: Věstonická venuše – malá, ale naprosto zásadní pravěká soška ženského těla.
Letos je to přesně 100 let od jejího objevu, a Moravské zemské muzeum při té příležitosti výjimečně vystavuje originál – artefakt, který jinak zůstává skrytý v trezoru.
Věstonická venuše je vysoká jen 11,5 cm, ale její význam je monumentálních rozměrů. Jde o nejstarší známou keramickou plastiku na světě – vypálená hlína byla do té doby u pravěkých nálezů naprostou raritou. Figurka pochází z období před 25–29 tisíci lety, z doby lovců mamutů, konkrétně z kultury gravettien/pavlovien.
Její stylizovaná postava má výrazně zvětšené ňadra, boky a hýždě, zato chybí detaily obličeje i končetin. Na jednom boku byl navíc identifikován otisk prstu pravěkého dítěte.
Ačkoli se nález tradičně připisuje známému archeologovi Karlovi Absolonovi, pravda je jinde: v den objevu byl ve Francii. Sošku ve skutečnosti objevil Emanuel "Emil" Dania, technický vedoucí výzkumu a preparátor, jehož jméno zůstávalo roky ve stínu.
Absolon ale figuru odborně popsal, zveřejnil a představil světu – a tak se z Věstonické venuše stala archeologická superstar.
V roce 2004 odhadli američtí odborníci hodnotu originálu na přibližně 40 milionů dolarů. Dnes je originál uložen v Moravském zemském muzeu v Brně, ale vystavovat takto vzácný předmět je bezpečnostní a klimatický oříšek. Takže ji běžně nahrazuje kopie.