Vzpomínka na Hanu Hegerovou
.webp?ts=)
Narodila se 20. října 1931 v Bratislavě jako Carmen Farkašová. Pro československou scénu její jméno ale prý znělo „až moc exoticky“. A tak ho později změnila. Po studiích na konzervatoři se vrhla do divadelního a hudebního světa a v 50. letech už okouzlovala publikum v Divadle Rokoko a později v legendárním Semaforu, kde působila až do roku 1967.
Kdyby dnes žila, slavila by 94. narozeniny. Hana Hegerová. Žena, která se stala symbolem elegance, melancholie i životní síly. Patří k těm osobnostem, na které se nezapomíná. Byla to česká Edith Piaf.
Její specialitou byl šanson. V Československu dlouho neměl pevné kořeny. Až dokud nepřišla Hana Hegerová. S obdivem k francouzským hvězdám, jako byli právě Édith Piaf nebo Jacques Brel, dokázala přetavit evropský šanson do českého jazyka, aniž by ztratil svou hloubku a sílu.
Její diskografie čítá přes 20 alb, z nichž poslední, Mlýnské kolo v srdci mém, bylo po 23 letech návratem, který stál za to. Album se stalo třetí nejprodávanější deskou roku, získalo dvě nominace na ceny Anděl a zároveň se stalo jejím tichým rozloučením s kariérou.
Dosáhla i významných mezinárodních úspěchů díky svému osobitému podání českých i zahraničních šansonů. V roce 1967 vystoupila s francouzským repertoárem v pařížské Olympii a také na Světové výstavě v Montréalu. Její desky vycházely i v Německu a často se objevovala v televizních pořadech tehdejší Německé demokratické republiky.
Hana Hegerová nastavila laťku, kterou dodnes nikdo nepřekonal. Inspirovala desítky umělců napříč generacemi. Od šansonových zpěvaček až po popové a alternativní interprety.
Hana Hegerová byla a stále je hlasem emocí, který nestárne.