Z Prahy do Prčic: Jak vznikl nejznámější pochod v Česku

17. 4. 2025

Dnes je pochod Praha–Prčice téměř legendou. Jc – symbol úspěchu a vytrvalosti. Ale kde se tento fenomén vlastně vzal?

Píše se 17. dubna 1966. Skupina 469 odhodlaných turistů se vydává na dálkový pochod z Prahy do Prčice. Trasa měřila přibližně 65 kilometrů a nesla název „Sukova cesta“, protože vedla přes Křečovice – rodné místo hudebního skladatele Josefa Suka. V cíli nečekala žádná sláva ani medaile, ale obyčejná stužka. Přesto to byl začátek tradice, která přetrvává už téměř šest desítek let.

Nápad, který vznikl z legrace

Samotný nápad na pochod vznikl naprosto neplánovaně. Podle vyprávění jedné z organizátorek se skupina zakladatelů nemohla shodnout, kam by měl směřovat nový dálkový pochod. V jednu chvíli prý padla věta: „Je čas na oběd, běžte s tím už do Prčic!“ A právě tahle ironická poznámka dala jméno celé akci.

Z jednoho pochodu masovou záležitostí

Od skromného začátku se pochod proměnil v masovou akci. Už během několika let přibyly nové trasy, které vedly z různých směrů – nejen pro pěší, ale i pro cyklisty nebo vozíčkáře. Největší účast zaznamenali organizátoři v roce 1981, kdy se na cestu vydalo neuvěřitelných 35 732 lidí.

Botička, která se stala ikonou

Zatímco první pochodníci si odnášeli stužku, dnešní účastníci dostávají v cíli malou plastovou botičku. Ta se stala nejen sběratelským suvenýrem, ale také symbolem úspěchu, odvahy a dobré nálady. Každý ročník má jinou barvu a mnoho účastníků si je s hrdostí schovává jako památku.

Pochod, který spojuje generace

Pochod Praha–Prčice není jen o sportovním výkonu. Je to událost, která spojuje rodiny, přátele, generace. Někteří chodí pravidelně už desítky let, jiní přivádějí své děti, aby jim ukázali sílu odhodlání a krásu české krajiny. Trasy vedou malebnými kouty středních Čech a v cíli čeká nejen botička, ale hlavně radost z dokončené cesty.

Jděte taky „do Prčic“

Ať už jste ostřílený turista, nebo hledáte výzvu, která vás vytáhne ven, pochod Praha–Prčice vás nezklame. Je to zážitek, který se nezapomíná – pro nohy možná náročný, pro duši ale osvěžující. A jak říkají organizátoři: v Prčici se scházíme, abychom byli na chvíli spolu – bez mobilů, bez stresu, jen s batohem na zádech a úsměvem na tváři.