Dráťáky měly sloužit nejen hudbě

20. 1. 2025

Poslední vysílání rozhlasu po drátě se odehrálo 29. října 1999 a ukončilo tak více než šedesátiletou historii tohoto fenoménu. První pokusné vysílání začalo v Unhošti Poprvé začal fungovat 28. proince 1953 v České Lípě. Běžela na něm vždycky jen jedna jediná stanice a nepotřeboval anténu, protože nevyužíval rádiový přenos.

Vybudování sítě rozhlasu po drátě v poválečném Československu probíhalo podle Sovětského vzoru a protože to byl uzavřený systém, který se na rozdíl od rádiového rozhlasového vysílání nedal zvenčí snadno rušit, měl zajistit fungování Československého Rozhlasu i v případě napadení nepřítelem. Za příklad byla dávána okupace Leningradu (dnešní Petrohrad) za druhé světové války, kdy kabelový rozhlas byl jediným šiřitelem naděje pro obránce města.

Ironií osudu se ale komunisty zamýšlená ochranná funkce osvědčila v Československu jen jednou - a to při okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, kdy dráťák spolehlivě fungoval i poté, co ředitel správy spojů Karel Hoffman v součinnosti s okupanty přikázal vypnout rozhlasové vysílače.

Jeden čudlík a jeden reproduktor

Princip dráťáku je poměrně jednoduchý. Centrální ústředna obsahuje zasilovač, který do drátů posílá nízkofrekvenční signál o napětí až 600 Voltů, aby se signál dal přenášet i na dálku mezi městy. V rámci obcí už šlo většinou o napětí 120 Voltů a do jednotlivých domácností, resp. reproduktorů se signál kvůli bezpečnosti transformoval na 30 Voltů. Specifické zásuvky měl ochranné odpory a do nich se připojil jednoduchý reproduktor s transformátorkem a ovladačem hlasitosti. V osmdesátých letech se experimentovalo i s tříkanálovým systémem, který by umožnil přepínat mezi třemi stanicemi, ale k jeho nasazení nikdy nedošlo.

Design „bedýnek“ dráťáku se pohyboval od nevkusné dřevěné krabice s látkovým předkem (Tesla ARS 264), přes padesátkovou bakelitovou Teslu ARS 217 až po moderní plastovou Teslu ARS 291 z poloviny 60. let v tzv. bruselském stylu (to je ta na titulní fotce).

Nástroj plíživé propagandy

Zatímco vzhledově tedy dráťáky v některých případech mohly působit pěkně, o složení rozhlasového vysílání se to moc často říct nedalo. Výjimku tvořil pořad „Hádejte desetkrát“, který představoval domácí i světové hudební skladatele a formou diskuse s odborníky ho vedl Ivan Medek. Jinak byl ale rozhlas po drátě většinou plný komunistické propagandy, od pořadu „A léta běží“, přes vysílání pro vojáky až po dokola omílané budovatelské písně, dechovka a podobně. Nesměla samozřejmě chybět ranní rozcvička, zprávy se znělkou „Kupředu levá“ a večerní pohádka pro děti Hajaja.

Rozhlas po drátě je minulostí a myslím že dnes můžeme být rádi za výběr, který moderní éter nabízí. A za výběr českých i zahraničních interpretů, který vám i na Blaníku můžeme nabídnout.