Diskotéky

21. 1. 2025

Jsou jen dva typy lidí. Ti, co přijdou na nějakou zábavu typu diskotéka, oslava nebo ples a protančí celou noc, a ti, co raději sedí na baru, popíjejí a po takových šesti sedmi panácích s barmanem řeší světové problémy, ale za žádnou cenu netančí. Občas zaznamenáme mírný pohyb hlavou do rytmu, ale tam jsme opravdu skončili. 

Dnes je všechno elektronické – od kartáčku na zuby po cigarety. Tato modernizace neminula ani hudbu. Za mě bohužel. Tanec na tento typ muziky by se mohl nazývat šokový, nikoli šokující, nebo spíše záchvatový, doprovázený škubáním celého těla. Obrázek si jistě uděláte sami.

Tradice diskoték u nás začala před více než padesáti lety, kdy koncem 60. let disco žánr překročil železnou oponu a dorazil do socialistického Československa. V polovině 70. let zcela ovládl gramofonový průmysl, rádia, taneční kluby i vinárny. Ovšem slovo „diskotéka“ je spjaté ještě s vinylovými deskami, tedy disky.

Třeba v Brně, když otevřeli první diskotéku, tehdy ještě v Gottwaldově ulici, měli obavy, že nikdo nedorazí, protože slovo „diskotéka“ nikdo neznal. Tak na plakát napsali: „Pět hodin tance za tři koruny.“

Písničky se samozřejmě nevyhnuly cenzuře a ani DJ nemohl být jen tak někdo. Musel pravidelně skládat zkoušky u Pražského kulturního střediska, kde dostával licenci. Měl povinné přehrávky a nutností byla znalost nejen hudby u nás a ve světě, ale také politický přehled.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK