1. červen není jen o bonbónech. Den dětí má hlubší kořeny
.webp?ts=)
Den dětí byl vždycky trochu výjimečnější. Výjimečnější proto, že jako dítě jste měli velkou šanci dostat buď něco dobrého, hezkého, nebo se šlo na nějakou akci, kde byla zábava. Říkám „jako dítě“, protože moji rodiče tento den úspěšně ignorují – děti už dávno nejsme.
Den dětí se ale neslaví jen u nás, slaví se ve spoustě dalších zemí po celém světě. A to už od roku 1920. Prvotní podnět dala turecká válka za nezávislost. V Turecku dodnes patří Den dětí mezi nejuznávanější svátky.
Vyhlášení tohoto dne ale souvisí s úplně jinou a mnohem smutnější událostí – s vyhlazením Lidic. Podobný masakr se odehrál i ve francouzském městě Oradour v roce 1944. A dodnes se přesně neví proč. Právě proto se datum 1. června stanovilo jako Den pro ochranu dětí. Oficiálně se slaví už několik desítek let ve více než 145 zemích světa.
Dnes se zaměříme na Československo v 50. letech. U nás měl Den dětí především politický charakter. Do projevů se zapojovaly i manželky prezidentů – Gottwaldová a Zápotocká. V tisku se objevovala čísla o nově vybudovaných školkách, družinách a domech pro pionýry.
Národní výbory měly na starost výzdobu veřejných míst. Obchody vystavovaly ve výlohách dětské hračky a školy měly v programu povinný poslech rozhlasu. Dětem v něm vysvětlovali politický význam jejich svátku. Konaly se akce s názvem „Radostné odpoledne“, později přibyly i pompézní průvody a děti posílaly zdravice československé vládě.
Nezapomínalo se ani na starší děti – hrály hry s brannými prvky. A když náhodou pršelo, doporučoval se hromadný poslech rozhlasu nebo sledování dětského vysílání v televizi.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK