Historie věštění
Lidé už od pradávna mají touhu vědět, co je čeká a nemine. Už jsme se tu nespočetněkrát bavili o různých pověrách a pranostikách, a věštění je staré jako lidstvo samo.
Mohli bychom se vypravit třeba do starověkého Říma – tam byly populární věštby vycházející z letů ptáků. Ve starověkém Egyptě se údajně objevily první tarotové karty, zatímco v Babylonii zase předpovídali budoucnost ze zvířecích vnitřností. Jistotou pak byla třeba ovčí játra.
Přestože ve starověku bylo předpovídání budoucnosti posvátné a žádný státník se nevydal do války, aniž by se předtím neporadil ve věštírně, ve středověku to považovali za temné umění. Takové provozovatele magie označovali za čaroděje a čarodějky, kteří následně končili na hranici.
Lidé si však mohli svou budoucnost ověřit i sami. Vycházeli z různých tradic, jako bylo lití olova, házení botou nebo kyticí, vysekávání díry do ledu o štědrovečerní půlnoci či hádání podle aktuálního počasí. Od 19. století se rozšířilo věštění z křišťálové koule a populární byla také proroctví z dlaně. Ve vyšších společnostech se pak stalo zvykem věštění z lógru.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK