Lepší vyhořet, než se stěhovat
.webp)
Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ze začátku to vypadá poměrně slibně. Nostalgicky si prohlížíte věci, o kterých jste netušili, že je ještě máte.
A pokud jste hodně ambiciózní a nemáte nezdravý citový vztah k věcem, možná je dokážete i vytřídit. I tak vám ale po chvíli dojde, že tady něco nehraje. Zkrátka odporuje všem fyzikálním zákonům, aby se z tak malého bytu vyklubalo tolik věcí, a jedna krabice tak stíhá druhou.
Nebo spíš nestíhá. Vy nestíháte. A tak už to pak netřídíte, jen to vztekle házíte do koše nebo do krabice, a nastává chaos. Chaos, který se vám vrátí hned, jakmile se nastěhujete a nebudete moci něco najít ještě půl roku potom.
Nebo, a to se mi ani nechce vyslovit, při dalším stěhování. Pravděpodobně jste se nevyhnuli ani vyčítavým pohledům vašich přátel, kteří vás podezírali, že v těch krabicích máte i sarkofág s mumií, poněvadž to jinak není možné.
A v ten den nošení krabic a pytlů do auta prostě vždycky prší, že jo. Pak už pokaždé, když bude někdo obdivovat vaši sbírku knížek nebo kytek, vám naběhne ta malá čelní žíla a odvětíte: „Sice jo, ale víš, jaký je to stěhovat?“
A závěrem jedno ponaučení: nikdy nechoďte úspěšné stěhování zapíjet hned ten večer. Může se totiž klidně stát, že pak dorazíte do původního bytu. A víte, co je na tom celém nejhorší? Že tušíte, že vás to dřív nebo později čeká znovu. Pokud tedy nemáte v plánu bydlet s rodinou v 1+kk.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)