Smích jako lék: Co všechno umí a jak vás může nakazit
.webp?ts=)
Werich říkával, že nejkrásnější hudba je lidský smích. Ono – to samozřejmě platí, jak u koho. Biologové se přou, k čemu nám je vlastně dobrý. Zcela určitě ale posiluje sociální vazby – smích zkrátka sbližuje, a to jednoznačně. Páry, které se smějí stejným věcem, bývají spokojenější.
A kdo se směje, zároveň i cvičí. Zhubnout se tím sice nedá, ale i tak smích zvyšuje tepovou frekvenci, zrychluje oběh, posiluje imunitní systém a navíc zvyšuje odolnost vůči bolesti. Zahání úzkost i deprese.
Teď to možná zní jako reklama z teleshopingu – ale je to fakt. Svým pacientům ordinoval smích už Hippokratés, starořecký otec medicíny.
Dospělý člověk se průměrně zasměje patnáctkrát za den. Pokud jste mezi přáteli, může to být klidně i stokrát. A dítě ve věku šesti let? To se zasměje v průměru třistakrát denně.
To, že smích umí být pěkně nakažlivý, víme. Ale co teprve, když spustí přímo epidemii? Tohle se totiž údajně stalo v Tanzanii v roce 1962. Na jedné škole se začala nekontrolovatelně smát trojice dívek, nakazila další spolužáky a do půl roku museli uzavřít 13 škol. Záchvatovým smíchem se tehdy nakazilo víc než 1 000 lidí.
A to se prý opravdu stalo.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK