132 let novogotické perly Vinohrad

8. 10. 2025

Kdybyste vyšli z Rádia Blaník a ušli jeden blok směrem na jih, stačí pak otočit hlavu doleva a uvidíte jí - baziliku svaté Ludmily, novogotickou dominantu vinohradského Náměstí Míru, která se stala nejen významným duchovním centrem nově se rozvíjející čtvrti, ale i jedním z nejznámějších symbolů Prahy.

Základní kámen byl položen už v roce 1888, u příležitosti tisícího výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Architektem stavby byl Josef Mocker, významná osobnost českého neogotického hnutí, autor dostavby svatovítské katedrály či chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Stavbu dokončil po Mockerově smrti František Mikš, který zachoval původní uměleckou koncepci.

Kostel sv. Ludmily je typickým příkladem novogotického slohu – s dvojicí věží vysokých 60 metrů, bohatě zdobeným průčelím, vitrážovými okny a třemi portály se sochařskou výzdobou od Josefa Václava Myslbeka. Interiér je stejně působivý – hlavní oltář s obrazem svaté Ludmily, fresky od Františka Sequense a barevné vitráže vytvářejí vznešenou, avšak klidnou atmosféru.

Když byl kostel 8. října 1893 vysvěcen, stal se centrem nově vzniklé farnosti a symbolem kulturního sebevědomí tehdejší české společnosti. Královské Vinohrady byly tehdy mladou, rychle rostoucí městskou čtvrtí, obývanou převážně vzdělanými a národně uvědomělými Čechy. Kostel sv. Ludmily tak nebyl jen duchovním, ale i národním symbolem – připomínkou svaté kněžny Ludmily, patronky české země, i rostoucího významu české kultury v rámci habsburské monarchie.

Kostel vznikal podle promyšleného urbanistického plánu - zároveň s ním se stavělo Vinohradské divadlo a Národní dům společenský. Tyto tři stavby měly společně tvořit veřejné kulturní centrum vznikající čtvrti. Jeho baziliky dnes tvoří neodmyslitelnou dominantu Náměstí Míru, a když se v podvečer rozezní zvony v obou věžích, pořád je to krása. A pro mě osobně i nostalgie, protože jsem se dva bloky od Náměstí Míru narodil a strávil tam celé dětství.