Aristokracie mezi minulostí a současností

10. 12. 2025

Když se na podzim roku 1918 rodilo novodobé Československo, nový stát neváhal dát najevo, že s monarchií končí nejen politicky, ale i symbolicky. A udělal to opravdu rázně. 10. prosince 1918, pouhých sedm týdnů po svém vzniku, přijalo Revoluční národní shromáždění zákon č. 61/1918 Sb., kterým zrušilo šlechtictví, řády a tituly. V jediném dni tak padla celá struktura společenských výsad, která v českých zemích fungovala staletí.

Nová republika chtěla jasně ukázat, že stojí na moderních demokratických principech. V praxi to znamenalo konec všech aristokratických titulů. Od knížat přes hrabata až po barony a také zákaz používání šlechtických přídomků typu „von“ nebo „hrabě z…“. 

Pro samotnou šlechtu to byl šok. Mnozí aristokraté byli zapojení do národního obrození, podporovali českou kulturu nebo bojovali v legiích. O to bolestnější byl fakt, že přišli o něco, co jejich rody nosily stovky let. Ale ambicí zákonodárců bylo jasné gesto. Všichni občané jsou si rovni.

V roce 1920 se zákon upravil tak, aby nebyl v rozporu s oceňováním hrdinství. Vojenská vyznamenání za světovou válku se tedy rušit neměla. Naopak roku 1936 došlo k přitvrzení. Tituly nesměly být uváděny ani v tisku a poprvé se zavedly i sankce. Za porušení hrozila pokuta až 20 000 Kč nebo až dvouměsíční vězení. Teoreticky tak mohl mít problém kdokoli, kdo se podepsal jako „hrabě“. Prakticky ale žádný reálný trest udělen nebyl a bývalí aristokraté mezi sebou tituly dál používali soukromě.

Skutečný zásah přišel v roce 1919 v podobě pozemkové reformy, která velkostatkářům odebrala značnou část půdy. A tím jejich těžké období teprve začalo. Po roce 1945 zasáhly šlechtu Benešovy dekrety, pokud se rody jakkoli zapletly s nacisty. Po roce 1948 už přicházela rána za ranou. Komunistický režim označil aristokracii za „třídního nepřítele“ a definitivně ji připravil o veškerý majetek.

Zákon o zrušení šlechtictví z roku 1918 dodnes platí, byť bez sankcí. Oficiální tituly se tedy používat nesmí. To však nebrání tomu, aby se potomci starých rodů po roce 1989 znovu hrdě hlásili ke svým jménům, historii a rodovým sídlům. Stali se z nich takzvaní „šlechtici bez titulu“.