Československá jízda za zlatem

3. 5. 2025

Jaro 1985. Praha tehdy byla doslova tepajícím srdcem celé hokejové planety. Ulice plné napětí,  hala natřískaná emocemi a v televizi běžel turnaj, u kterého se zastavoval čas. Mistrovství světa v ledním hokeji. Doma. A hlavně – vítězně.

Z týmu, co měl „šanci“ na zlatý výběr

Do turnaje vstupovalo Československo s odhodláním, ale bez velkého humbuku. Hvězdní soupeři? Kanada, Švédsko... všichni favorité. A pak my – tým, co nikdo netipoval na titul. Jenže pod vedením trenéra Luďka Bukače se tahle parta proměnila v mašinu na překvapení.

Po výhře nad Finskem 5:0 se začalo šeptat. Po demolici Švédska 7:1 už nikdo nepochyboval. A když jsme porazili Sověty 2:1 a v rozhodujícím zápase Kanadu 5:3, sen se stal realitou. Zlatá medaile.

Hrdinové z ledu, na které se nezapomíná

Na ledě řádila esa jako Vladimír Růžička, Jiří Lála a Vincent Lukáč. A brankář Jiří Králík? Jistota v bráně, jakou by dnes každý tým bral všema deseti

Euforie, co překročila mantinely

Když bylo po všem a zlaté medaile visely na krku našim hráčům, Praha vybuchla radostí. Slavilo se na ulicích, v hospodách, na balkoně i v kuchyni. Lidé zastavovali hokejisty na ulici, tleskali jim v tramvajích, objímali je jako vlastní.

Co po tom zlatém jaru zůstalo

MS 1985 bylo posledním mistrovským titulem Československa. Byl to důkaz, že i malý národ může porazit velké hokejové mocnosti. Což ostatně platí i dnes. Zůstal po něm pocit jednoty. Vědomí, že když jde o něco opravdu důležitého, umíme táhnout za jeden provaz.