Co si lidé dávali na kartáček před 200 lety?

22. 5. 2025

Ještě než se v našich koupelnách zabydlely tuby s mentolovou pastou, používali lidé věci, které bysme dnes ke svým zubům asi radši vůbec nepustili. Ve starověkém Egyptě si čistili zuby směsí popela, rozdrcených kostí a draslíku. Řekové a Římané na tom nebyli o moc lépe – sáhli po drcených mušlích, soli, a někteří dokonce používali moč. Proč? Obsahuje čpavek, který má bělicí účinek. Tehdy to byla běžná praxe.

V středověku pak lidé žvýkali aromatické bylinky jako máta, šalvěj nebo hřebíček, aby si osvěžili dech. Skutečné zubní pasty byly ale ještě daleko.

Kdy se to konečně začalo podobat dnešní pastě?

Zlom přišel v 19. století, kdy se objevily první zubní prášky. Lidé si je často vyráběli doma a sypali na kartáček křídu, sůl nebo drcené uhlí. Pokrok!

Pak se objevil Dr. Washington Wentworth Sheffield, americký zubař, který v 70. letech 19. století přišel s první zubní pastou v krémové podobě. Obsahovala mátu a byla mnohem příjemnější než dosavadní prášky. 

Zubní pasta v tubě

Další inovace přišla od jeho syna Lucia T. Sheffieldea. Během pobytu v Paříži si všiml, že malíři mačkají barvy z kovových tub, a napadlo ho: "Proč by se tak nemohla balit i zubní pasta?" A tak v roce 1892 vznikla první pasta v tubě – Dr. Sheffield’s Crème Dentifrice.

Konečně něco, co bylo praktické, hygienické a elegantní – žádné namáčení kartáčků do jedné sklenice pro celou rodinu.

V roce 1880 Dr. Sheffield založil Sheffield Dentifrice Company, dnešní Sheffield Pharmaceuticals, a jeho nápad inspiroval i další značky – například Colgate, která o pár let později začala prodávat vlastní pastu v tubě pod názvem Colgate Ribbon Dental Cream.

Díky nim máme dnes svěží dech, zdravé zuby a pastu přesně podle svých představ – ať už s fluorem, bez, bělící, přírodní nebo dětskou s jednorožcem.