Elegán českého filmu by oslavil 126. narozeniny
.webp?ts=)
Vzor noblesního džentlmena z filmových romantických komedií. Jeho nejslavnější role Kristiána z roku 1939 dodnes patří k tomu nejikoničtějšímu, co český film nabízí. Oldřich Nový, legendární herec, režisér, dramaturg a zpěvák, se narodil 7. srpna 1899 na Žižkově a zapsal se do historie české kultury jako muž s nenapodobitelným šarmem a laskavým humorem.
Narodil do skromné rodiny. Jeho otec byl hasič a matka zemřela, když mu bylo pouhých deset let. Přestože se vyučil sazečem, láska k divadlu ho nepustila. Už jako mladý kluk hrával ochotnické role a díky strýci se dostal do Národního divadla jako divák i nadšenec.
Svoji profesionální dráhu začal v roce 1918 v Ostravě, odkud brzy přešel do Brna. Právě tam se vypracoval. Nejen jako herec, ale i jako režisér a šéf operety Zemského divadla. Zasloužil se o pozvednutí žánru operety.
V roce 1934 založil v Praze své Nové divadlo. Hudba a slovo v jeho pojetí plynule přecházely jedno v druhé a zpěv nebyl vloženým číslem, ale pokračováním děje.
Zásadní zlom přišel s filmem Kristián v režii Martina Friče, kde si Nový zahrál elegána s dvojí identitou. Role z něj udělala doslova hvězdu a následovala celá řada dalších hudebních komedií.
Jeho osobní život ale nebyl bez dramat. V roce 1936 se oženil s Alicí Wienerovou, ženou židovského původu. Během okupace Oldřich Nový odmítl rozvod, aby svou ženu uchránil před deportací. Přesto byli oba v závěru války zadrženi, ona měla být převezena do Terezína, on skončil v Sasku, Alici se podařilo přežít, ale ztráta části rodiny a psychický tlak u ní vyvolaly schizofrenii, se kterou bojovala až do smrti v roce 1967.
Po roce 1945 se Nový vrátil do divadla, ale příchod komunistického režimu znamenal konec jeho samostatné divadelní scény. Přizpůsobil se nové době a spolupracoval s Hudebním divadlem v Karlíně. Jeho role byly často skromnější, ale dokázal si vybojovat místo i ve filmu. Například parodií Pytlákova schovanka nebo komedií Světáci.
V televizi zazářil v seriálu Taková normální rodinka ztvárnil účetního Jana Koníčka. Publikum si ho zamilovalo znovu. Tentokrát jako moudrého, trochu pedantského, ale laskavého dědečka.
V posledních letech života se stáhl do ústraní. Nechtěl být viděn starý a nemocný, a tak téměř nevycházel ze svého bytu v Maislově ulici. Zemřel 15. března 1983 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.